Sorry jako

Vážení čtenáři,

existuje mnoho způsobů, jak si rozhodit biorytmy. Vím, o čem mluvím, neboť jeden z osvědčených receptů jsem před pár dny vyzkoušel na vlastní kůži. Na otočku, tedy na pět dnů, jsem se vydal do Melbourne. 32 000 km tam a zpět, deset hodin časového rozdílu, výkyv v teplotě téměř 40 stupňů. A z celkové doby pěti dní 44 hodin na palubě letadla. Doma po návratu najednou nevíte, kde jste, který den je, a nechápete, co se to s vámi sakra děje. Jako by svět frčel kolem vás za tlustým sklem a k vám doléhaly jen vzdálené zvuky. Takový reaklimatizační rauš. Ještě že tu jsou naši úředníci a politici, kteří vás velmi rychle vrátí na zem do kruté reality.

Tak třeba jedete do práce, dírám v silnici se vyhýbáte jak mistr světa ve slalomu, a najednou začnete závidět Australanům, že mají cesty hezké, neboť téměř neznají mráz, tak proč by se jim povrch drolil. Na to si přečtete zprávu kontrolního úřadu o špatně připravených opravách našich dálnic a k tomu arogantní vyjádření mluvčího ŘSD, že oni dělají všechno skvěle a kontroloři jsou neschopní. Ale proč by nebyl arogantní, když v tomhle státě si každý dělá, co chce, a ostatní ho za to ještě zbožňují. Ano, hovořím o Andreji Burešovi, pardon, Babišovi. Ministr fi nancí, který hlídá občany, aby neokrádali stát, a sám ze sebe – velkopodnikatele – udělá malého, aby dostal z EU dotaci na luxusní hotel. No a co? Stejný Babiš, který zavádí EET, aby všem malým znechutil podnikání, na straně druhé za pomoci korunových státních dluhopisů nedaní příjmy. A když se ho novináři ptají, kde vzal na nákup peníze, protože podle všeho tolik vyděláno neměl, odpoví: Sorry jako!

Jsem přesvědčen, že sousloví „Sorry jako“ bude kandidovat na češtinský novotvar roku 2017. Dá se u nás totiž použít na všechno. Malý příklad: doufám, že se vám i toto vydání Světa motorů bude líbit. Že ne? Sorry jako!

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor