Pozor na sosáky!

Vážení čtenáři,

ať už si to chceme připustit, nebo ne, faktem je, že se u nás stále dost krade. Zatímco za socialismu, kdy všechno patřilo všem a nikomu nic, se řádilo pod heslem „Kdo nekrade, okrádá rodinu“, dnes už to funguje i bez vzletných mott. A nejde jen o krádeže aut, kol s pneumatikami, ale i o benzin. U velkých nákladních automobilů a stavebních strojů je to problém obrovský a s rostoucí cenou pohonných hmot se začíná opět dotýkat i osobních vozů.

Dřív bývalo vše jasné. Vzpomínám si, jak jsem jako redaktor jednoho dnes již neexistujícího deníku používal na počátku 90. let redakční Škodu 105. Jednou jsem přijel pozdě v noci ze služební cesty domů a ráno spěchal do práce na poradu. Auto normálně nastartovalo, ujel jsem dva kilometry – a dost. Po dlouhém trápení startéru jsem i já dospěl k poznání, že už se dál nedostanu. Důvod byl jednoduchý. V nádrži chyběl vypouštěcí šroub a benzin. Někdo mi v noci vůz doslova vydojil. O dva měsíce později jsem ráno pod stejným autem našel velký pekáč a montážní klíč. Neznámý se opět chystal natankovat si zadarmo, ale něco ho vyrušilo. Vše vyřešilo až pořízení nového služebního vozu, kde útok na nádrž byl již obtížnější.

Právě složitost a ochrana palivové nádrže vedly většinu lidí v poslední době k domněnce, že krádežím, kdy vám někdo otevře nádrž a její obsah vycucne, už definitivně odzvonilo. Podivné tvary nádrží, klikaté trubky k nim, ukrytá síta. To vše hraje proti zlodějům. Opravdu? Rozhodli jsme prakticky vyzkoušet, jak na tom dnešní auta jsou. Výsledky najdete na stranách 6 až 10. Nic radostného to není. Většina vozů je stále ještě zranitelná.

Příjemné čtení vám přeje Zbyšek Pechr, šéfredaktor