Mýt, či nemýt, toť otázka

Vážení čtenáři,

nežijeme ve Švýcarsku, kde vás, budete- -li jezdit ve špinavém autě, udají sousedé úřadům. I u nás se však z čistoty automobilu dá hodně odvodit. A řekněme rovnou, že přijedete- li někam na jednání nebo návštěvu ve špinavém voze, není to nejlepší vizitka. Najdou se sice „odborníci“, kteří budou tvrdit, že nejlepší ochranou auta je dlouhodobá špína, ale těm nevěřte. My ostatní čas od času svého plechového pomocníka zkrášlujeme. Někdo to dělá ručně, jiný (a je nás většina) přenechá dřinu strojům.

Dnes už je to promlčené, a tak mohu zavzpomínat na to, jak jsme v polovině šedesátých let jezdili s tátou v sobotu odpoledne mýt naši malou šestistovku. Našel krásné místo na Sázavě, skoro naproti továrně Jawy. Dalo se zajet přímo do řeky. Takže jsme auto hezky opláchli vodou, pak důkladně vymydlili autošamponem, spláchli, osušili jelenicí a čas od času i vyleštili autopolišem.

Dnes by nás za to zelení dostali do vazby dřív než státní zástupci Mirka Peltu. Pak se objevily první myčky. Jedna v Krči, další na Jarově. Tam jsme také často jezdili. Cena byla mírná, ale nejdůležitější ze všeho bylo dát obsluze dýško předem, aby důkladně auto předmyla. A věřte, že vám dali hodně pocítit, pokud jste na bakšiš zapomněli. Dnes jsou automyčky skoro všude. Vzhledem k tomu, že každé mytí sice vůz zkrášlí, ale zároveň sníží životnost laku, jsme tu s naším hlavním tématem. Zmapovali jsme jednotlivé druhy myček a upozorňujeme na jejich přednosti a slabé stránky. Snad vám pomůžeme ve výběru té nejlepší.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor