Návrat do budoucnosti

Vážení čtenáři,

mám pocit, že se snažíme tak rychle dosáhnout všech budoucích cílů, až se paradoxně dostáváme do hluboké minulosti. Znovu jsem si to uvědomil, když jsem četl článek o budoucnosti benzinových pump, který přinášíme na stranách 34 a 35. Jako jeden z velkých výdobytků tu je u vzorové čerpačky jmenována i možnost, že vám obsluha sama benzin nebo naftu natankuje a vás to nebude stát nic navíc. Ale tak to přece fungovalo před zavedením samoobslužných stojanů! Jako dnes si pamatuji, že táta bral do našeho fiátku šestistovky vždy plnou a stačila mu na to padesátikoruna. A ještě v ní bylo dýško pro pumpaře, který vše obstaral.

Podobně jsem se cítil, když jsem se před několika týdny po dálnici probíjel celé čtyři hodiny na ligový fotbal do Olomouce. V dobách mého mládí jste z Prahy do hanácké metropole jeli tři hodiny, a žádná dálnice ještě neexistovala. Tak jakýpak progres? A pak najdete místa, kde se zastavil čas. Třeba na českých úřadech. Nebýt počítačů na stolech a chybějícího obrazu generála Svobody na zdi, ani byste z tempa úředníků nepoznali, že nezačíná normalizace, ale že jste už v dalším tisíciletí. I ta arogance, povzbuzená úřednickým zákonem, je stejná, ne-li větší. A opět praktický příklad z tohoto čísla Světa motorů. V hlavním tématu se věnujeme přeshraničním pokutám. Zatímco Čechy dopravní přestupky z okolních zemí začínají krutě dohánět, cizinci jsou v klidu, neboť z Česka je nikdo nehoní. Mohou si tu jezdit jako čuňata a všem je to jedno. Proč? Díky špatné práci českých úřadů. Možnosti k postihu za hranicemi mají stejné jako ty zahraniční. Ale zjevně chybí kvalifikace a hlavně snaha a píle. Ono je totiž jednodušší buzerovat české řidiče. To jde skoro samo.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor