Co všechno nám ještě budou nařizovat?

Vážení čtenáři,

představte si, že se píše rok 2030 a vy si v polední obědové pauze jdete přes ulici do svého oblíbeného řeznictví na dršťkovou a trochu toho skvělého ovarového kolena s hořčicí a křenem. Ale ouha! Žena v modré bundě s dvanácti zlatými hvězdami v kruhu vám vlastním tělem zabrání přistoupit k pultu a začne vysvětlovat, že jste už tento týden překročili Evropskou unií povolené množství zkonzumovaného tuku, naopak jste ještě nesnědli ani trochu kuskusu, mungových klíčků nebo humusu. A proto podle rozhodnutí Evropské komise musíte okamžitě opustit řeznictví a vyhledat tak oblíbené státní provozovny zdravého stravování, zvané Humáče. Že je to bláznivá představa? Ale vůbec ne! Unie se nám postupně snaží život nadirigovat podle představ často nikým nezvolených lidí. Co máme jíst, jak se oblékat, koho všeho musíme do své země přijmout, jakým vysavačem smíme doma šůrovat koberce i jak si na to máme svítit. Profesionální, z našich daní skvěle placení rozdavači dobra z nás chtějí udělat poslušné loutky. Už delší čas drastickým omezováním povolených exhalací u automobilů ovlivňují i to, čím jezdíme a čím jezdit budeme. Ale tak nebezpečná ukázka síly, jakou chtěla Evropská komise předvést minulý týden, tu ještě nebyla. Na jednání o nových limitech emisí šla s návrhem, aby automobilky v roce 2030 povinně vyráběly 30 % aut výhradně na elektrický (nebo vodíkový) pohon. Konečná přijatá podoba emisních předpisů nakonec není tak striktní, ale jde jen o kosmetické změny. Z povinnosti se stalo doporučení. Ale ti, kteří toto množství „čistých“ aut nedodrží, budou mít limit CO2 stanoven v drakonicky nízké výši 66,5 gramu, což odpovídá průměrné spotřebě necelých tří litrů.

Už mnohokrát jsme ve Světě motorů poukazovali na to, že elektrická auta jsou všechno, jen ne čistá a zdravá. Že jde opět jen a jen o doufání a zároveň i podporu ekologické lobby. Ne náhodou se přijetím nových limitů průměrná cena jednoho auta zvedne odhadem o 30 až 50 tisíc korun.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor