Nenaolejuje-li Julie, musíme mazat my

Vážení čtenáři,

na první pohled je na mně vidět, že jídlo hraje v mém životě nezastupitelnou, přímo dominantní úlohu. Miluju dobrou kuchyni, za osvědčeným kuchařem jsem ochoten jezdit dál, než je mi milé, a navíc sám občas škádlím sporák. I proto vím, že dobrý olej je často základem úspěchu. Pečlivě rozlišuji řepkový olej od slunečnicového, velebím extra panenský olivový a občas sáhnu po méně známých, jako je třeba rýžový, který snižuje hladinu cholesterolu, dýňový nebo ten z vlašských ořechů. Před pár dny jsem si do sbírky pořídil dalšího exota – olej z ostropeřce mariánského, který má blahodárně působit na má ztučnělá játra. Ale vyznat se v olejích je dobré i za volantem.

Z dětství si pamatuji, že jsme to s tátou mívali těžké. Zatímco jiné děti dostávaly z Tuzexu za bony laskominy a džíny, u nás většinou sehnané tuzexové poukázky sloužily hlavně na nákup motorového oleje Mobil do našich fi átků. Západní auto musí dostat západní olej! V tom byl táta nesmlouvavý. V hlavním tématu tohoto čísla Martin Vaculík upozorňuje na nástup nových, ultrařídkých olejů, jaké nemají v dějinách obdoby. Budeme se s nimi setkávat stále častěji, a proto přinášíme vysvětlení, kam se hodí, kam ne a na co všechno si musíme dát pozor. Také bychom si měli hlídat peněženku, neboť už teď patří oleje k tomu nejnákladnějšímu, co do auta kupujeme. A ještě jedno upozornění na závěr, když jsme dnes začali kulinářsky. Nové motorové oleje smrdí víc než ty staré.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor