Když „sympaťáci“ demonstrují
Vážení čtenáři,
tak se nám Prahou proplížily kolony taxíků. Pomalou jízdou se snažily znechutit ostatním motoristům už beztak nevábnou jízdu přecpanými ulicemi. Tím chtějí taxikáři údajně donutit politiky, aby s nimi jednali o konkurenční službě Uber, která jim bere kšefty. Přiznám se, že je pro mě nesmírně těžké dát někomu za pravdu zrovna v případě tak profláknuté sorty lidí, jako jsou pražští dročkaři. Ale učinit tak musím, neboť služba Uber vskutku není sdílenou jízdou, ale klasickou taxikařinou. Asi by stálo za to, aspoň sjednotit podmínky na trhu. Tedy nikoli zakázat Uber, ale zmírnit povinnosti, které musí plnit normální taxikář, aby mohl vyrazit do města. Ostatně nějaké zkoušky stejně nic neřeší. A to je asi tak vše, co se na obranu pražských (a nejen jich, do metropole přijeli zástupci z celé země) taxikářů dá říci. Jinak zůstali sví. Parta lidí, která zlodějinami dělá Česku ostudu po celém světě a popisem jejíž praktik varovně začíná snad každý bedekr o Praze a okolí, si nezaslouží soucit. Už proto ne, že si za rukojmí vzali zase obyčejné občany, kteří za nic nemohou. Pokud to, páni taxikáři, nevíte, našim politikům je naprosto ukradené, co se děje v ulicích. Zda se tam dá, nebo nedá jezdit. Dokazují to dnes a denně svojí nečinností.
Ve své podstatě se taxikářům nestalo nic jiného, než že je stejně jako plno jiných profesí dohnala moderní doba. Všudypřítomné sociální sítě, sdílení čehokoli. My v klasických tištěných médiích, která dlouhá léta bojují s on-line konkurencí, o tom víme své. Nová média nás vykrádají obsahově a okrádají na příjmech. Navíc zcela zdevalvovala trh s informacemi. A bereme si za rukojmí vás, čtenáře? Ne! Nikdy by nás to nenapadlo. Možná proto, že se na svět nedíváme taxikářskýma očima.
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
