Člověk někdy jen kroutí hlavou

Vážení čtenáři,

u hlavního tématu tohoto čísla jsme se v redakci opravdu vyřádili. K našim základním pracovním úkolům patří jezdit s auty a recenzovat je. V poslední době máme pocit, že je to s automobily stejné jako například s většinou spotřebičů v domácnosti. Je jich stále více, modernizace stíhá modernizaci, ale že by inovace přinášely nějaké orgie pohody a radosti, to se říci nedá. Skoro se až na mysl dere starý bonmot: každá změna je k horšímu.

Ne, nebojte se, nejsme staromilci a nelpíme na starých vozech. Jen máme někdy pocit, že se z aut vytrácí duše. Že jsou příliš unifikovaná a svázaná nejrůznějšími předpisy. V Evropě je v tomto směru hlavním hybatelem určitě Evropská komise a její nařízení o emisích. Právě přísné omezení zplodin z velké míry určuje nejen to, jaké motory najdeme pod kapotou, ale také jaký tvar ona kapota bude mít. K tomu přidává plno asistenčních systémů, které nám sice mají za volantem pomáhat, ale často nám také doslova pijí krev. A nutí nás nevěřícně kroutit hlavou.

Proto jsme sedli a začali mapovat, co nás na nových vozech štve. Názory nebyly jednotné. Na stranách 6 až 11 vám předkládáme 21 věcí, které v našem interním hlasování zvítězily. Mě potěšilo, že se mi na samý závěr podařilo mezi elitu vsunout chybějící zástěrky za zadními (a klidně i předními) koly. Jejich vyřazení z povinné výbavy vozu považuji v podmínkách českých silničních blat za neomluvitelný hazard. Už se mi ale tolik nevedlo u mého velmi neoblíbeného systému stop- -start. Má šetřit palivo, ale na to, kolik kapek pohonných hmot uspoří (pokud vůbec něco), je strašně drahý, navíc řidičsky nekomfortní. Zkuste se v dopravní špičce s vypínajícím se dieselem dostat rychle z křižovatky. To je někdy o život. A co za volantem zlobí vás?

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor