Jak se stát chodcem rychle a na dlouho
Vážení čtenáři,
za dobu dvanáctileté existence bodového systému jsem si na své konto hned na začátku připsal jediné dva body. Spěchal jsem ráno na důležitou poradu do práce a před Holešovickou tržnicí mě nachytali měšťáci. Padesátku jsem překročil o 12 km. Nestáli v místě, kde lidé vystupují z tramvají, ale tam, kde je nebylo vidět a kde se chodec vyskytne tak jednou za deset let. Ale o tom, kde se měří, tentokrát psát nechci. Body už mám dávno odmazané a o takové věci jako ztráta řidičáku se moc nezajímám. Přesto když nás navštívil spolupracovník a začal poutavě líčit, jak bleskově přišel o papíry, a co to všechno navíc obnášelo, poslouchali jsme ho v redakci s otevřenou pusou. Plno věcí člověk totiž jen tuší, nebo si něco představuje, a skutečnost je jiná. Už jen fakt, že dvojnásobné překročení povolené rychlosti v obci o více než 20 km/h vás o papíry připraví až na půl roku, každý nezná. A vezměte si, kolikrát se za takovou hranici během týdne vydáte. Ne že byste byli bezohlední silniční piráti. Ale třeba jen kvůli tomu, že i na čtyřproudových silnicích bez chodníků, kde prostě nic nehrozí, se zrovna v Praze drží stejný limit jako ve staré zástavbě. A člověk si často ani neuvědomí, že jede víc než padesát. Přinášíme nezkrácené svědectví našeho spolupracovníka o tom, jak lehké je papíry ztratit a těžké je dostat zpět. A jak je naším zvykem, přidali jsme k tomu pečlivý výčet všech situací, které vás o řízení mohou připravit. Tak čtěte a dávejte si pokud možno pozor! Přece nebudeme Krnáčové a spol. plnit tramvaje a autobusy.
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
