O hledání pozitivna

Vážení čtenáři,

i ten na nebesích ví, že jsem si od pondělí lámal hlavu, co optimistického napsat do tohoto úvodníku. Vím, že mi mnozí z vás často oprávněně vyčítáte přílišnou skepsi. Bože, jak já bych byl rád pozitivní! Pátral jsem jako Sherlock Holmes střižený Herculem Poirotem a maličko ovlivněný i zrzavým géniem z Kriminálky Miami. Nebylo to nic platné. Já na tom dělal, já na tom makal, a ono ne a ne a ne! Že by snad nějaký pozitivní záblesk z nedávných komunálních voleb? Ani náhodou. Skoro všude vládnou sdružení, pro něž je slovo auto urážkou na úrovni slova konzervativec. Všechny ty Desítky pro šťastnou Dolní Lhotu a Občané za zdravý Vidlákov mají jasno. Auta pryč, parkování zrušit, všude chytré lavičky, pestrobarevné cyklostezky a prostor pro sousedské radovánky. A věřte, že vím, o čem píšu. Naše redakce funguje v Holešovicích, jež jsou součástí Prahy 7, a metody pana Čižinského, který letos opakovaně triumfoval ve svém domovském obvodu a poprvé i celopražsky, zažíváme denně na vlastní kůži. Nařízených 30 km/h kam se podíváš, retardéry, zelené ostrůvky, cyklostezky na páteřní magistrále, kdysi dvouproudé, nyní kvůli vyhrazeným místům pro neexistující cyklisty jen jednoproudé… Automobilisté dnes mají v Praze práva zhruba na úrovni Němců v Československu těsně po skončení druhé světové války. A určitě všemu ještě zdaleka není konec. Do toho si přidejte tažení EU proti autům údajně ve jménu boje proti emisím, tragické výkony Česka na poli dopravních staveb, soudy stojící výhradně na straně státního aparátu… Holt někdy člověk na optimistickou notu nenaladí, ani kdyby se zbláznil. Třeba vám ale při jejím hledání pomůže toto číslo Světa motorů. Nebo hezké oslavy sta let naší krásné republiky.

Inspirující čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor