Stoletý junák a diskobabička aneb Čas je tvář na vodě
Vážení čtenáři,
nedávno jsem se na malé silničce v zapomenutém slavonickém kraji mezi Stoječínem a Českým Rudolcem vyhýbal na sněhu pojízdné prodejně – to je takový ten autobus s mlékem, salámy a rohlíky – a došlo mi, že se tahle komunikace za čtyřicet let, co ji pamatuji, vůbec nezměnila. Od mého dětství přibyla jen značka s upozorněním řidičům, že se v zimě neudržuje. Není to pravda, místní si ji hýčkají pluhováním a jezdí se tu i v závějích víc než dobře. A na jaře ani jeden výtluk, žádný zub času. Střih. Praha 7. února a reprezentační ples Toyoty. Před Žofínem nablýskané hybridy, v tombole se hraje o zápůjčku vozů, které automobilka ještě ani nevyrobila, ale zlatým hřebem galavečera je koncert Boney M. Všichni znají ty hity a křepčí s „babičkou“ Liz Mitchel, které bude letos sedmašedesát a hit Sunny zpívala světu už v roce 1976. Osmnáct let starý chlapecký smoking, který jsem si na tenhle večer oblékl z ješitného nadšení, že už ho zase dopnu v pase, působil ve srovnání s Liz jako puberťák. Osmnáctiletý smoking, čtyřicet let udržovaná silnice, sedmašedesátiletá diskobabička – pořád málo? Tak fajn. Nalistujte stranu čtyřicet. Povídání s Miroslavem Zikmundem, který psal historii Tatry, autocestopisů i Světa motorů, bylo pro nás v redakci hotovým balzámem. Legendárnímu Zikmundovi bude tento čtvrtek sto let. Vůbec, ale vůbec na to nevypadá! Rozhovor, o který jsme na jednu stranu tak stáli, na druhou se báli, jak může se stoletým mužem (ne) dopadnout, je pro mě jedním z největších zážitků, jaké za patnáct let působení ve Světě motorů mám. Čas je jen tvář na vodě… zní moje oblíbené úsloví. Pro Miroslava Zikmunda platí ještě víc než pro (ne)udržované silnice, chlapecký smoking a disko z osmdesátek. Není od věci na chvilku ignorovat čas – a třeba si jen tak číst. Nejen vzpomínky legendárního cestovatele stojí v tomto Světě motorů za to.
Příjemné zastavení v čase přeje
David Šprincl, zástupce šéfredaktora
