Bolest jako lék na splín

Vážení čtenáři,

kdybyste se náhodou chystali na operaci pupeční kýly a všichni kolem vás ujišťovali, že to nic není a že to nebolí, nevěřte jim. Díky moderním laparoskopickým metodám to jde sice hladce, ale bolí to jak čert. Už deset dní vím, o čem píšu. Takovou bolest po probuzení z narkózy bych nepřál snad ani našim čelním politikům. I když, úplně jist si tím nejsem… Na druhou stranu má taková operace nečekaně příznivé účinky. Bolest vám totiž nedovolí přemýšlet skoro o ničem jiném, než jak se jí vyhnout, nebo jak její kralování ukončit. A tak se nezabýváte malichernostmi, jako jsou třeba strategická rozhodnutí našich volených i nevolených zástupců. Najednou je vám úplně jedno, co dělají Babiš, Filip, Okamura, Hamáček, Bartoš, Čižinský… Bolestivé, ale krásné chvíle. Leč nic netrvá ve světě věčně. Začne se vám dělat líp, a najednou to na vás letí ze všech stran. Třeba zdražení nového úseku dálnice u Hradce o 150 milionů. Start stavby je o měsíce zpožděn, ale po jejím zdražení má být dílo hotovo o měsíc dříve. Sakra, kdo za ŘSD podepsal předchozí smlouvu i se starými termíny? Nebo narazíte na rychlost úředníků Ministerstva dopravy. Před pěti měsíci po tragické havárii, kterou způsobil vůz jedoucí na dálnici v protisměru, přišla velká akce s novými (v zahraničí okoukanými a zkopírovanými) značkami, které by nic podobného už nepřipustily. Jenže doteď není jasné, kdo je vyrobí, kam je postaví… Mezitím na dálnici D5 zahynul další chybující řidič a nevinný chudák, kterého popletený senior naboural, bojuje o život. Copak vyrobit pár značek a osadit jimi nájezdy na dálnici je tak náročné, že to Ministerstvo dopravy ve třetím tisíciletí nezvládne za pět měsíců? Státních zaměstnanců přitom máme dost. Jejich počet se už blíží půlmilionu a za poslední tři roky jejich platy vzrostly téměř o třetinu. Navzdory tomu, kdo vládne, úředníků přibývá. Když teď premiér letmo nadhodil, že by se snad jejich počet měl snižovat, odbory okamžitě vyrazily na zteč: Nezkoušejte to, nebo budeme stávkovat! No já bych si z takových výhrůžek nic nedělal, neboť mám pocit, že náš státní aparát je v permanentní stávce už dvacet let.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor