Čtyři stovky by mohly stačit, ne?
Vážení čtenáři,
konec minulého pracovního týdne, který vyvrcholil pátečním slunovratem, což bývá vždy hodně turbulentní období, mi přinesl dvě poučení. Zuzana Čaputová si pro svou první návštěvu ve funkci slovenské prezidentky vybrala Česko. Přijela bez partnera, což vysvětlila tím, že mají osobní krizi. Co běžný člověk často nepřizná ani kamarádům, klidně vystřelila na veřejnost. Stejně jako to, že funkci prezidentky bere coby službu. Věřím, že to myslí vážně. Straně, která vyhrává volby v Česku, tvrzení, že bere vládnutí jako službu, nevěřím. Další střípek do mozaiky mi přidal poslanec ANO Martin Kolovratník. „Kvalita našich dálnic odpovídá tomu, aby se roční známka zvedla na dva tisíce korun,“ vysvětlil svůj návrh na zdražení kuponu od roku 2020. Jeho argumenty jsou výsměchem. Máme se prý nad věc povznést v duchu cedulí „Musíme to opravit“, za dva tři roky bude D1 nádherná. A abychom se na to mohli těšit, zvedneme ceny o 33 % už za půl roku. Martin Kolovratník se asi nebude inspirovat u Zuzany Čaputové, to se raději zaštítí cenami mobilních operátorů. Když se dálniční známka zdraží, cena prý bude tak akorát srovnatelná s voláním. Doporučil bych panu poslanci vyjet si do Arábie. Silnice jsou tam hladké, benzin stojí pakatel a plný signál za směšné ceny je i v poušti. Ale můžeme jít mnohem blíže. Přejet z Česka na rakouské dálnice znamená jízdu po nádherném povrchu s dokonalým servisem na benzinkách a odpočívadlech, to vše za 240 Kč za desetidenní známku. U nás už teď platíme 310 Kč. Kolik by se příští rok líbilo panu poslanci za víru v lepší roky? Čtyři stovky by mohly stačit, ne? Svět motorů žije současností, za 26 Kč.
Levné poučné čtení přeje
David Šprincl, zástupce šéfredaktora
