Na přírodu jsme všichni krátcí

Vážení čtenáři,

ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je už třetí ročník výstavy Auta na náplavce minulostí. Ale já je píšu v pátek v poledne, kdy naše akce, která nemá v historii novodobé české žurnalistiky obdoby, ukrojila necelou třetinu. Jistě bych mohl fabulovat a vymýšlet si, jak to všechno po celé čtyři dny na pražských náplavkách skvěle fungovalo a jak se vše beze zbytku podařilo. Leč neudělám to. Jednak kvůli tomu, že vymýšlet si se nemá, druhak i díky varování shůry, jež přišlo ve čtvrtek odpoledne. Jestliže po předchozí dva ročníky jsme někdy víc, jindy méně bojovali s deštěm, což je při každé akci pod širým nebem velký problém, tentokrát nám předpovědi dlouhodobé, střednědobé i krátkodobé slibovaly zázračně letní, až tropické počasí takřka bez srážek. I při přípravách v úterý a ve středu byly náplavky rozžhavené jako saharský písek. Stejně tak po většinu čtvrtka. Ale pár minut před otevřením výstavy, tedy před čtvrtou hodinou odpoledne, se najednou odkudsi přihnal neskutečný vichr, který začal rozbíjet skleničky, porážet stánky, posílal do nebe připravené transparenty a letáky, a kdo mohl, ten se něčeho držel, aby nezmizel v oblacích. Jak orkán přišel, tak zase po půlhodině bleskově odešel. A opět bylo azzuro. Ale zkuste si po takové ukázce síly přírody něco vymýšlet. Raději ne. Takže jen vyjádřím touhu a přesvědčení, že i zbytek naší akce proběhl důstojně a vy, kteří jste ji navštívili, jste se měli fajn. A vy, co jste nedorazili, se aspoň na stranách 38 až 41 můžete podívat, jak to na náplavkách vypadalo v úvodních hodinách.

Hezké čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor