Proč?

Vážení čtenáři,

nikdy bych se před třiceti lety nenadál, že opět nastane doba, kdy si člověk bude muset dávat pozor na pusu a kdy se doma bude vykládat něco úplně jiného než na veřejnosti. Takový stav byl typický pro socialistickou společnost. Ale proč se s něčím podobným potýkáme i nyní? Proč v dnešní společnosti neplatí demokratické právo většiny, ale v duchu bezbřehé politické korektnosti se v první řadě hledí jen na menšinové názory? Ať už jsou jakékoliv. Proč člověk, který nahlas řekne, že by nechtěl mít vedle svého domu novou mešitu, nebo že by mu vadilo, kdyby k nám přes nikým nechráněné hranice proudily zástupy nezvaných lidí velmi vzdálené kultury, je okamžitě ocejchován nálepkou rasisty a xenofoba? Tyto nové, plíživě zaváděné pořádky u nás třeba brzdí výstavbu silnic. Pro nové dálnice je většina obyvatel, mizivá menšina ale vše zdržuje. Tu s odkazem na ohroženou populaci čolků, jindy zas jde o bylinku. A nestaví se. I to slavné evropské vzhlížení k elektromobilitě jako nápravě snad všech křivd je hloupost zplozená hlasitými a agresivními menšinami. A zástupci automobilek ofi ciálně přísné emisní limity, naprosto se vymykající fyzikálním možnostem současné výroby a ohrožující jejich pracovní místa, vítali div ne s transparenty a dechovkou. A čím má kdo více másla na hlavě z aféry dieselgate, tím hlasitěji radostně řičí. Když se ale se stejnými kapitány automobilového průmyslu dostanete do rozhovoru mezi čtyřma očima, najednou vám svěří, že nevyrobí ani jedno elektroauto navíc nad kvótu, která jim zajistí splnění emisních limitů pro celou vyrobenou produkci. Ani o šroubek navíc! Protože vědí, že elektromobily jsou slepá ulička. A pak vás pět minut prosí, abyste jejich názor nikde nezveřejňovali… V takovém žijeme světě. Abyste si i vy udělali reálnou představu, co Unií nařízené emisní limity udělají s vašimi peněženkami, jsme tu my s hlavním tématem tohoto čísla. Čtěte a přemýšlejte.

Hezký týden vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor