Umíme to jen na 16%?

Vážení čtenáři,

extrémně slunečný a teplý týden mě vrátil do května, kdy jsem brázdil Evropu na sever i jih od Česka při sbírání podnětů, novinek a fotek do přílohy Autem k moři. Byla našlapaná krásnými místy, a tak nedošlo na jednu důležitou součást cest: dálniční odpočívadla. Přesně si vybavuji, jak jsem si ve Slovinsku na jedné z odpočívek rozprostřel deku na rozlehlý trávník, nade mnou stromy, za nimi vyvoněné toalety zdarma, z bistra přinesl skvělé kafe za jedno euro, posvačil, popil a říkal si: Proč tohle neznám u nás? Jak ukazuje hlavní téma tohoto vydání, ve výstavbě odpočívadel Česko neskutečně zaspalo. Také vás zarážejí všechny ty betonové zátarasy, kde se kdysi u dálnic zastavovalo? Jsou v havarijním stavu, a tak se sem nesmí. V našem velkém testu jsme objeli tisíc kilometrů českých silnic a dálnic – a hodnotili. Jaké jsou české oázy pro řidiče? Především: nejen tím, kolik z nich hlásí zákaz vjezdu, je jich hlavně žalostně málo. Vybrali jsme dvanáct reprezentantů, které se vymykaly průměru, ať tím, či druhým směrem. Vítěz našeho testu? Kurovice, místo inspirované modelem zavedeným v Rakousku: čisté záchody, automat na kafe a drobné občerstvení, dobíjecí porty na mobily, dětské hřiště. Ale taky přesně česká cesta. Víte, kde leží? Na D55 u Zlína. Ve slepé uličce, kde po pár kilometrech dálnice končí. Odpočívadlo je tak skoro nevyužívané. Řidiče v Česku teď nejvíc drtí rekonstrukce D1. Jde vůbec pochopit, že při tom všem stavění se jaksi zapomnělo na nová odpočívadla? Nebo alespoň na rekonstrukci těch u povinně zavřených čerpaček? Výsledek našeho pátrání po klasických odpočívkách je tristní. Na trochu solidní úrovni je jich aktuálně 21 z celkových 132. Fakt to umíme jen na 16 %?

Poučné čtení vám přeje

David Šprincl, zástupce šéfredaktora