V zeleném šílenství nehledejte logiku

Vážení čtenáři,

nejenom pandemie čínské chřipky ukázala, že stádnost je lidem vlastní od počátku jejich existence. Přidejme slůvko bohužel. Když se totiž tato vlastnost sdílet chování davu kolem sebe spojí i s přehnanou politickou korektností, najednou zjistíme, že svět se kolem nás mění způsobem, který se nám nelíbí, ale jaksi nikdo neví, jak ho vrátit zpět do správných kolejí. Přesně tak to teď vypadá s Evropou a automobilismem. Na počátku byly hezké řeči zelených o vylepšení ovzduší a na jejím konci je ožebračené stěžejní průmyslové odvětví, omezené počty modelů aut, velké zdražování a motory, které vůbec nikdo nechce, neboť z ekonomického hlediska nedávají žádný smysl. Požadavky od reality odtržených a přeplácených bruselských úředníků, posvěcené kývajícími europoslanci a šéfy jednotlivých vlád, zavedly pro nová auta takové limity škodlivin, které jdou zcela mimo fyzikální možnosti stávajících technologií. A zkuste dnes něco proti tomuto trendu podniknout. Hned vás onálepkují jako traviče kontinentu a možná si na vás došlápne i úžasná Greta. Tedy pokud bude mít čas, neboť totálně zblblí novináři z CNN z ní v posledních dnech udělali i expertku na koronavirus… Hlavní téma tohoto čísla věnujeme podivné současné nabídce motorů, která je zcela jasně důsledkem zeleného evropského šílenství. Povšimli jsme si, že řada automobilek nabízí své vozy se dvěma motory, které jsou si velmi blízké výkonem, ale odlišují se stavbou a věkem. Proč to automobilky dělají a co to přináší motoristům? Odpovědi najdete na stranách 6 až 13.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor