Je zvláštní, že vždy může být ještě hůře
Vážení čtenáři,
život se po celosvětové koronavirové pa nice pomaličku vrací do normálních kolejí. Tempo je tak hlemýždí, že snad ještě i na vánoční trhy budeme muset v rouškách. Ale některé věci již fungují. V Praze návrat do normálu poznáte nejlépe na ulicích. Tento týden už zase bylo těžké se ráno autem dostat do práce a večer opačným směrem domů. Před časem jsem zde vyslovil přání, že snad koronavirus donutí všechny nově myslet. Ve chvílích, kdy jsme všichni měli pocit (zjevně mylný), že na nás na každém rohu číhá smrt, zdálo se, že se vrací i zdravý rozum. Že zodpovědní politici a úředníci nebudou vymýšlet voloviny, ale zabývat se věcmi, které lidi opravdu pálí. Tedy třeba neplánovat, že celá Praha chce jezdit na kolech. Netvrdit, že auto má jen zapřísáhlý nepřítel zdravého životního prostředí. A nelpět na tezi, že jedinou možnou cestou vpřed je elektrifi kace automobilové dopravy. Zjevně jsem se pletl. Místo toho, aby bylo líp, začíná být hůř. Odpůrci aut přešli právě v době nicnedělání do zdrcujícího protiútoku. V Praze už snad není ulice, která by nebyla zmrzačena vyznačenými pruhy pro cyklisty. Vrcholem je zneprůjezdnění části Smetanova nábřeží pod záminkou zajištění pohody pro návštěvníky zahrádky jedné kavárny. Vše uděláno humpolácky, jak se na primátora pocházejícího ze Slavičína sluší a patří. Protesty veřejnosti i městské části Praha 1 jsou zatím marné. Vůdce volnomyšlenkářů Jan Čižinský (Praha sobě) dokonce zavření nábřeží nazývá odvážnou akcí a historickým počinem, kdy si Pražané berou město zpět do vlastních rukou. No, volby budou už za rok…
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
