Automobily v éře displejů
Vážení čtenáři,
je fakt úžasné, že výrobci automobilů tak bdí nad zdravím svých zákazníků, že dnes stoprocentně sázejí na komunikaci s autem přes displej. Aby člověk za volantem proti předpisům nečučel za jízdy na mobil, je tu teď mimo směr jízdy velká obrazovka a na ní veškeré ovládání vozu. Od rádia přes jízdní asistenty k obyčejnému nastavování teploty nebo rychlosti stíračů. Ať žije bezpečnost! Jistě, pro automobilky je použití nejmodernější techniky levnější než cesta tlačítek a ovládacích čudlíků. A odrbané alibi tzv. „bezpečnějšího provozu“ také ještě nikdo pořádně nevyvrátil. Celý systém je postaven pro lidi, kteří o auta nemají zájem. Pro ty, kteří už jen nedočkavě čekají na autonomní vozy, jež z nich sejmou poslední zbytky zodpovědnosti a oni budou moci i za jízdy surfovat po internetu. Ale co my, které ještě řízení baví? Proč by si s námi lámali hlavu, stejně brzo vymřeme... Na displejové kultuře mě nejvíce dokáže rozčílit její neintuitivnost. Pro hledání na obrazovce by přece neměl být povinný inženýrský titul. Stejně tak mi vadí přemíra informací, kterými je zaplněn celý displej a které většinou k jízdě vůbec nepotřebuji. Ale informační infl ace je současný problém celého lidstva. Mojí nejčernější noční můrou je pozdní odjezd z práce ve zbrusu novém autě, ve kterém jsem ještě nikdy neseděl. V potemnělé garáži jsem rád, že pochopím, jak se ovládá automatická převodovka. Ve tmě bych si na písmenka musel vytáhnout brýle na čtení, ale s těmi zase nemohu řídit. Takže jedu domů a poslouchám, jak bestiálně řve Radio 1, které tam naladil někdo z mladých kolegů. Ztlumit a přeladit ho se mi podaří až ráno, za světla, před cestou do rachoty. Displejům věnujeme hlavní téma tohoto čísla…
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
