Za hodně peněz málo muziky

Vážení čtenáři,

jsem asi nepoučitelný. Jinak si nedokážu vysvětlit, že mě stále ještě překvapuje, jak mizerné služby my daňoví poplatníci za své zmizelé peníze od státu dostáváme. Daňová zátěž je v ČR jedna z nejvyšších na celém světě a úroveň infrastruktury se pohybuje někde na hranici slušných afrických států. Strašné vysvědčení. Mnohdy je práce státního aparátu, počínaje vládou, až komická. Jako minulý týden, kdy najednou vládnoucí garnitura s hrůzou zjistila, že k všeobecnému překvapení začíná 1. září školní rok. A tak se narychlo, v uměle vyvolaném stavu legislativní nouze, schvalovaly zákony, které by měly zajistit školní výuku i ve stínu koronaviru. Frašku, kterou premiér a ministr zdravotnictví předvedli okolo používání roušek, raději ani nebudu připomínat. Tak a teď už vidím, jak se Andrejovým příznivcům rozhořely tváře a sedají k počítači, aby mi e-mailem vysvětlili, že tohle je motoristický časopis, a ne politický, a že mám jít se svými útoky na nejlepšího člověka v zemi někam (většinou to píší přesněji). A že chtějí číst jen o věcech, které mají opravdu vztah k motorismu. Takové mohu uklidnit, dnes je kritika plně namístě i ve Světě motorů. Státní šlendrián totiž v plné míře postihuje i výstavbu a hlavně údržbu silnic. A to, co minulý týden přinesla zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o stavu českých silničních mostů, bylo jen pro silné nátury. Jako by nestačilo, že pouhé nasednutí do vlaku na trati Praha-Čerčany je mnohdy nebezpečnější než jízda na lokomotivě napříč Bangladéšem. Velké nebezpečí číhá i na zanedbaných dálnicích a silnicích. Nevěříte? Po přečtení hlavního tématu tohoto čísla uvěříte.

Pevné nervy vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor