O socialistické krásce a bezostyšném podvádění

Vážení čtenáři,

v době rouškové člověk často i nevědomky vzpomíná na časy minulé, kdy se cestovalo, jedlo, pilo, a dokonce i zpívalo. Řada z těchto požitků je dnes buď zakázána, nebo nedoporučena. My jsme se tentokrát ve vzpomínkách ponořili ještě hlouběji, kam bychom se neradi vraceli. Do časů hluboké normalizace, kdy jedním ze světýlek pomáhajících přežít byl pohled na krásnou Škodu 110 R. Záměrně říkám pohled, neb naprostá většina lidí tehdy o tomto pohledném autě mohla jen snít. Kupátek bylo málo a dosáhla na ně jen tehdejší honorace. Tedy nomenklaturní kádry a pak řezníci, zelináři… Dnes je ze Škody 110 R investiční veterán a Martin Vaculík o něm ví vše. Přesvědčit se o tom můžete na stranách 6 až 11. Jako by těch zdravotních a panických ran, kterými nás osud v poslední době tak zkouší, nebylo málo, ještě jsou tu naši politici. Mě zaujal poslanec Pavel Pustějovský (Hnutí ANO), který potajmu vpašoval do návrhu zákona o nouzových zásobách ropy přílepek, který navyšuje minimální povinný podíl biopaliv přidávaných do benzinu z 4,1 na 8,8 procenta. Jako obvykle s tvrzením, že to po nás chce Evropská unie. Ale ona to není pravda. Unie už dávno dala od biopaliv první generace z řepky (nafta) a kukuřice (benzin) ruce pryč a preferuje biopaliva druhé generace z nejrůznějších rostlinných odpadů. Ta však u nás neletí. Proč? To je jednoduché. Největším výrobcem těch starších biopaliv jsou fi rmy premiéra Babiše. Zatímco přídavkům do nafty se daří, u benzinu stále prodělává a potřebuje zvýšit výrobu. Pan poslanec tak jen pomáhá naplnit premiérovu bezednou kapsu na naše peníze. Ono zvýšení podílu biopaliv totiž zasáhne část majitelů starších aut. Toto množství už je schopno motory jejich aut zlikvidovat. Pokud budou chtít dál jezdit, budou muset tankovat drahé prémiové vysokooktanové benziny, které biopaliva neobsahují. Jedním z mých aut je jedenadvacet let starý Fiat Brava. Nevím, jak vy, ale mně se vůbec nechce dotovat sladký premiérův život.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor