Občan nesmí, úředníci mohou

Vážení čtenáři,

hodně zajímavou a velmi početnou vrstvou společnosti jsou státní úředníci. Jejich pověst nikdy nestála za moc. A po přijetí Evropou vnuceného služebního zákona se z nich stala nedotknutelná elita. Přibývá jich, platy se jim vyšvihly nad český průměr a s nimi stoupla jejich arogance a pocit nedotknutelnosti. Zatímco lidé ze soukromého sektoru se v koronavirové době do poslední chvíle snaží pracovat, zachraňovat fi rmu i sebe, úředníkům je to buřt. Oni mají své jisté, a i když se přepážky zavřou, berou plat. Skoro první, co podzimní boj proti koronaviru přinesl, bylo omezení úředních hodin na úřadech a ve státních institucích. Otevřeno je většinou jen dva dny, a ještě s časovou redukcí. Není divu, že se pak třeba před pražským registrem řidičů tvoří mnohasetmetrové fronty a na většinu lidí se nedostane. Hodně složité je to teď s registrací a převody aut. Zákon požaduje, aby k nim došlo do deseti dnů od změny. Termíny na příslušných pracovištích jsou obsazeny často až do poloviny listopadu. Jak to tedy udělat? Kolega Petr Slováček právě prodal auto, a tak ho celá věc zajímala nejen z novinářského hlediska. Obrátil se na odborníky na Ministerstvu dopravy a dozvěděl se, že skutečnost, že stát není schopen zajistit daňovým poplatníkům dostatečnou kapacitu služeb, nemá žádný vliv na povinnosti občana. Žádost o změnu musí podat včas. Když ne osobně na přepážce, tak v podatelně, nebo ji poslat poštou. A v limitu. Jinak bude zle! Že úředníci pak dlouhé týdny nic nevyřídí, je už nedůležité a nikomu to nevadí. Tenhle svět je fakt hodně podivný.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor