Desperáti s modrou barvou na rukách

Vážení čtenáři,

rád se dívám na staré filmy. Jejich tempo bývá klidnější a většinou k nim nepotřebuji žádný návod. Co mě vždy praští do očí, to jsou prázdné ulice. U filmů z první republiky je to až úsměvné. Široké silnice absolutně bez aut. Tehdy na svobodu na čtyřech kolech nedosáhl každý. Ještě i snímky z šedesátých let minulého století šokují viditelnou nabídkou volných parkovacích míst. A pak už je to jen horší a horší. Aut přibylo, parkovacích domů máme u nás na rozdíl od vyspělé ciziny jako šafránu a většinou zbývá jen ulice. To je to pravé podhoubí k nelítostné bitvě o to, kam odložit rodinné štěstí. A když je něčeho nedostatek, pak se na tom dá vydělat. To vědí velmi dobře i námi zvolení členové samospráv a pouštějí nám žilou tak, že jde občas o život.

Po českých městech se rozbujely nejrůznější zóny. Vždy jsou zabaleny do líbivých řečiček o tom, že občané to tak chtějí, že je to pro jejich klid a dobro. Ve skutečnosti jde o jediné – dostat z motoristů co nejvíc peněz a ty pak rozfofrovat, kde se dá. Pánové Hřib, Čižinský a Scheinherr nám to v Praze dokazují dnes a denně. Ale tenhle modrý mor se už rozšířil po celé zemi a pomalované ulice najdeme ve stále menších a menších městech. Jak se v té džungli vyznat a neztratit? Snad vám pomůže hlavní téma tohoto čísla, v němž nejen porovnáváme zlodějské praktiky jednotlivých měst, ale zároveň nabízíme řešení svízelné situace. A také přinášíme srovnání mobilních aplikací, které by vám v orientaci měly pomoci.

Pěkné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor