Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Vážení čtenáři,

pamatuji si dobře, jak mi v začátcích novinářské dráhy jeden zkušený člověk z vedení vydavatelství vysvětloval principy stanovování výše tištěného nákladu u periodik. On to vlastně nebral jen na noviny a časopisy, ale na všechno, co lidé vytvářejí. Řekl mi tenkrát: „Něco vyrobit, to dokáže každý debil. Ale prodat to, to je ten největší kumšt.“ Mockrát jsem si na něj už vzpomněl, neboť měl pravdu. Jistě, často slýcháme, že dobré zboží se prodává samo. S tím už bych tak neochvějně nesouhlasil. Určitě se tak může dít. V ideálním světě. Ten však hledám marně. Ale dnes a denně jsme svědky toho, jak velkou roli hraje třeba reklama. Dva stejné produkty, jeden s velkou podporou a ten druhý jde rychle do kytek. A z toho žijí ty nepřeberné zástupy vystajlovaných marketingových odborníků, kteří vždy nejlépe vědí, co vyrobit, jak to má vypadat, kdo to má kupovat, jak se to má podpořit. Jen je zvláštní, že když jim předpovědi nevyjdou, dají od všeho ruce pryč a zodpovědnost zůstane zase jen na těch, kteří něco vyprodukovali. Jedno z velmi konkurenčních prostředí je to automobilové. Vozy se sobě navzájem podobají jako vejce vejci, prostor pro kreativitu a odlišení zmizel mocným fouknutím zelenorudých idealistů v Bruselu. A teď mezi sebou, holenkové, bojujte! Zkouší se všechno. Velmi často čtete inzeráty o tom, jaký dar k autu dostanete. Jejich škála je nepřeberná. V naší redakční poště nedávno přistál podnět od čtenáře, který měl pocit, že prodávajícímu naletěl a cena dárku byla ve fázi lákání nadhodnocena. Vydali jsme se po stopách tohoto případu, a jak je naším dobrým zvykem, pokusili jsme se vše zevšeobecnit. Jak se nám to povedlo, můžete posoudit sami, pokud si přečtete hlavní téma tohoto čísla.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor