Padesát odstínů šedi
Vážení čtenáři!
V den uzávěrky tohoto Světa motorů se silnice zase zbarvily dobíla. Zatímco před rokem jsem se na Josefa v nouzovém stavu opaloval bez trička, letos v ještě nouzovějším stavu nasněžilo. Cestou do redakce jsem počítal auta v mém i opačném směru: bílá, tmavě šedá, stříbrná, lehce šedá, bílá. Proč jde v Česku o nejčastější barvu vozu? Podle letitých výkladů je to hrana mezi dobrem a zlem. V souvislosti se šedivými vlasy symbol vyzrálosti. S šedou kůrou mozkovou zase důkaz rozumu. Na silnicích jde ale o vůbec nejnebezpečnější lakování. Podle analytiků z australské Monash University zvyšuje šedá a stříbrná barva v porovnání s neutrální bílou riziko nehody vůbec nejvíc ze všech odstínů, zatímco třeba oranžová ho naopak proti bílé o 13 % snižuje. Tomáš Hadač se na stranách 6-11 podíval i na další aspekty: Který odstín vyzývá k agresivitě? Jaké barvy čalounění jsou pro klid řidiče nejlepší? V obecném vnímání je šedá barva symbolem všednosti a průměrnosti. Dobře to dokazují naše zkušenosti, když si Češi kupují nové či ojeté auto. Oči míří na zářivé laky, ale pak si koupí jeden z padesáti odstínu šedi. „Nechceme, aby si sousedé všimli, že máme nové vozítko,“ zní mnohé vysvětlení. To je ono: šedá = zůstat v anonymitě, splynout s davem. A když se chtějí kochat, zalistují třeba Světem motorů. Tak tedy prosím: nový Peugeot 308 představujeme v zelené, Škodu Kushaq jsme si osahali oranžovou. A ještě bláznivější barvy nám odhalil šestnáctiletý Martin Nikl. Vzal nás do českých lesů, kde se skrývá tolik pestrých vraků, až jsme žasli.
Barevné čtení přeje
David Šprincl, zástupce šéfredaktora
