Pozor, v záběhu!

Vážení čtenáři,

po delší době se vracíme k tématu, na které se ve svých dotazech často zaměřujete. Má ještě smysl v dnešní době, plné superpřesných výrobních strojů a minimalizace lidské práce, zajíždět nový automobil? Nebo už jde o tak dokonalý výrobek, že vám bude sloužit od prvních kilometrů na plný výkon? Pokusili jsme se na vše podívat komplexně. V dobách mého mládí to bylo jednoduché. Auta se prostě zajížděla. Dokonce jste si mohli pořídit nálepku „Pozor, v záběhu!“, kterou jste si dali na zadní sklo, aby i ti největší ignoranti pochopili, že fakt máte nové auto (!!!) a vlečete se s ním po silnici jako hlemýžď jen proto, že ho zajíždíte. Právě rady, že s novým autem není radno jezdit rychleji než 80 km/h, tenkrát vítězily. I v naší rodině jsme o zajetí vozu věděli své. Už jsem tu několikrát psal o tom, že tátovi bylo už padesát, když jsme si koupili první vůz – Fiat 600D. Táta neměl řidičák, a tak první půlrok s naším bílým rodinným miláčkem jezdil jeho redakční kolega Pavel Krása, který ve Svobodném slově vedl motoristickou rubriku a byl vyhledávaným odborníkem. Auto nám zajížděl cestami do práce (ano, tenkrát se ještě dalo i na Václavské náměstí denně dojíždět) a víkendovými výlety na svoji chatu. Ale občas nás všechny laskavě vyvezl na výlet po Středočeském kraji, abychom si auto užili. A k tomu po večerech učil tátu řídit, neb to se tehdy také ještě smělo. No, představa, že by dnes někdo k zajetí vozu přistupoval tímto způsobem, je dost absurdní. Na druhou stranu si auto ale v prvních kilometrech stále ještě zvláštní péči zaslouží. Budete-li se k němu chovat podle našich rad, vydrží vám déle.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor