I aktivistům se dá bránit

Vážení čtenáři,

žijeme ve zvláštní době, která mnohým z nás začíná připomínat léta minulá, plná družby a socialismu. Po krátkém polistopadovém svobodném nadechnutí, kdy najednou bylo možné říci svůj názor bez obav z možných následků, se lidská svoboda začala zase osekávat. Zprvu téměř neznatelně, pak výrazněji a dnes to došlo do stavu, že doma se už zase říká něco jiného než na veřejnosti. Doufal jsem, že se něco takového už nebude opakovat. Marně. Vyrostly nové generace, pro které je cokoli z minulého tisíciletí na úrovni archeo logických vykopávek. Dnes už se zase hlásá jen jediná pravda. Nejlépe ta zelená. Navíc genderově a rasově vyvážená a s pečlivým ohledem na šedesát dalších sexuálních identit. Pravdu už nehlásají strany, ale aktivisté. Dokonale převzali bolševické „kdo nejde s námi, jde proti nám“. K osočení z čehokoli už není třeba důkazů. Stačí řvát, pomlouvat na sociálních sítích a vyhrožovat. Ale i aktivistům se stále ještě dá bránit. Nemyslím si, že se jde ubránit, neboť lidstvo evidentně spěje nezadržitelně ke zkáze, ale proces zmaru lze zpomalit. Na straně 4 máme hned dvě ukázky. V Mnichově se milovníci motorismu odhodlali k žalobě na město kvůli nesmyslně vytvářeným a zcela zbytečným cyklopruhům. Praha je na tom stejně. A český Senát vrátil Sněmovně novelu zákona, v níž jsou stanoveny drakonické pokuty za nedodržení nové a neměřitelné jedenapůlmetrové vzdálenosti od cyklistů při předjíždění. Bránit se má smysl!

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor