O hře se slovíčky

Vážení čtenáři,

jsem člověk, který se hodně zajímá o dění okolo sebe. Situace v Česku mě nenechává klidným. Přesto se přiznám, že teď, pár dní před volbami, si dávám oddech a programově se vyhýbám zpravodajství, debatám a vůbec celé předvolební propagandě. S přibývajícími lety totiž zjišťuji, že na to nemám nervy. Ani žaludek. Ten příval lží, polopravd a otočených informací je toxický. Navzdory zoufalé snaze uchovat si duševní zdraví se však není možné vyhnout všemu. A tak mi neuniklo, že černá můra českých řidičů, dálnice D1, se po letech otevírá. Zmizely poslední uzavírky a opravená páteř našeho silničního systému je zase krásná. Jakoby náhodou se tak stalo přesně týden před parlamentními volbami. Sláva veliká. I když… Jaksi se nepřipomíná, že oprava trvala o neuvěřitelné tři roky déle, než se plánovalo. Stejně tak se neakcentuje, že zdaleka není opraveno vše. Že už příští rok začne kousek od Prahy rekonstrukce mostu Šmejkalka a před Brnem od 182. kilometru budou rozšiřovat dálnici na šest pruhů. To potrvá osm let. Ale podle ofi ciálních míst tyto drobnosti nijak neovlivňují fakt, že dálnice je hotova. Tyto úseky totiž byly z modernizace ofi ciálně vyňaty. Oh, jak prosté! Z této lekce si chci odnést něco do života. Moje žena na mě už deset let systematicky útočí, že bych měl zhubnout, jíst hodně zeleniny, méně masa, že bych se měl víc hýbat… A já pořád jen slibuju a slibuju a po deseti letech mám o 15 kil víc než na začátku ženiných litanií. Až přijdu z práce, učiním všemu příkoří přítrž. Řeknu jí sebevědomě: „Všechno, co jsi chtěla, jsem splnil! Jen jsem z plánu vyjmul hubnutí, změnu jídelníčku a pohyb navíc!“ Tak, a je to! Díky, vládo, za návod. Jen si nejsem tak úplně jist, zda mi to žena sežere – tak jako to řada lidí žere politikům.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor