Quod licet Iovi, non licet bovi

Vážení čtenáři,

dějiny lidstva jsou tak dlouhé, až se dá bez přehánění říci, že všechno už tu jednou bylo. Platí to i pro chování řady čelních představitelů států, či dokonce kontinentů. Už ve starověku byly potíže s tím, že často něco hlásali a ve skutečnosti se chovali přesně opačně. Ve starém Římě se říkalo „Quod licet Iovi, non licet bovi“, tedy „Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“. V překladu, císař si může dělat, co chce, ty však ne. Ve středověku se k tomu přidalo rčení „Kážou vodu, pijí víno“. Pokrytci rádi něco tvrdí, ale neradi se podle toho chovají. Bylo tomu tak, je tomu tak a bude tomu tak. Lidi nepředěláš. Ale přestože jsem si toho vědom, byl jsem doslova šokován jednáním předsedkyně Evropské komise, Němky Ursuly von Leyenové. Ta minulý týden na 47 km dlouhou cestu z Bratislavy do Vídně použila soukromé tryskové letadlo. Nemohla jet vlakem ani autem, což by bylo mnohonásobně levnější. Odborníci jí ale hned také spočítali, že její let vyprodukoval tunu CO2. A to je u političky, která se zaklíná ekologií a ničí tzv. bojem proti změnám klimatu celou průmyslovou Evropu, hřích, který by neměl být zamlčen. U aut bude počítat gramy CO2, zdražovat tím vše, na co si vzpomeneme, a ona sama… Darmo mluvit. Nedělal jsem si o této ženě žádné iluze. Zprávy z Německa před jejím zvolením připomínaly, že v roli ministryně obrany přivedla bundeswehr téměř na buben, ale že to bude takhle hrozné, to jsem netušil. I kvůli takovým dámám mizí z nabídky automobilek dříve tolik oblíbené malé kombíky. A o nich je hlavní téma tohoto čísla.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor