Od stejšnu až po písmena
Vážení čtenáři,
jména automobilek i jednotlivých modelů vypadají většinou jednoduše a jen odborníci vědí, co se za nimi skrývá za historii i jakou mají budoucnost. Jak jednoduché to bylo za mých mladých let – aut minimum a s názvy jsme si hlavu nelámali. Já si nejvíc pamatuji na stejšn, který mám dodnes spojený se zimními prázdninami na chalupě v Lužických horách, kam nás otec na přelomu padesátých a šedesátých let přepravoval Škodou 1201 STW, pronajatou i s šoférem od redakce Svobodného slova. Vešel se do ní řidič, rodiče, sestra, já a vzadu jsme vezli ještě dva pytle uhlí na topení. Vůbec jsem netušil, že slovo stejšn je počeštělá varianta zkratky STW, tedy Station Wagon. Ale žilo se mi i bez toho dobře. Moje dcery se už narodily do zajímavější éry s volným trhem a přemírou značek. Auta je odmalička fascinovala, a když jsme šli ulicí, nezavřely pusu a neustále pojmenovávaly parkující auta, která jsme míjeli. Až jsem měl strach, že se dřív naučí audi než slovo táta. Názvy aut prošly řadou zatáček a vraceček. Občas jméno vymýšlel počítač, jindy je volili lidé v anketách. Někdy byly názvy libozvučné, jindy plné čísel. Poslední dobou zase letí písmena a bůh ví, co mají znamenat. A pozor, co je libozvučné u nás, nemusí být příjemné v jiném jazyce. Zapomenout nesmíme ani na výslovnost. Samostatnou kapitolou je třeba rychlé Lamborghini. Odhaduji, že víc než polovina Čechů o tomhle autě mluví jako o lambordžini, přestože výslovnost je normální s „g“. Myslím, že po přečtení hlavního tématu tohoto čísla už budete mít o všem kolem názvů aut jasno.
Příjemné čtení přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
