Aktivisté urvaní ze řetězu

Vážení čtenáři,

kdysi dávno jsem se na tomto místě rozčiloval, jak mi cestou do práce stále přibývají nové a nové semafory a doba jízdy se tak neustále prodlužuje. No, ve své podstatě to byly ještě krásné roky. Kdybych tenkrát tušil, co se v Praze stane pod koaličním vedením Pirátů a hnutí Praha sobě, kde třetího do party dělají Top09 a STAN, byl bych zticha a uvažoval o přestěhování. Škála zvěrstev, která je tato skvadra schopna ve svém svatém boji proti autům vymyslet, je nepochopitelná a skoro nepopsatelná. Neuplyne den, aby člověk nenarazil na nějakou novou nesmyslnou překážku provozu, která je halena do vzletných slov o humanizaci města. A tak mizí silnice s více pruhy, trasa pro auta se neustále zužuje. Kde to jde, a dokonce i tam, kde to nejde, vznikají vyhrazené pruhy pro busy a bůhvíkoho ještě. Zatímco dřív se jejich provoz omezoval na dopravní špičky, teď fungují celý den. V autě už se nedá jet přímo, jen se kličkuje. Za asi největší zhůvěřilost považuji umělé vytváření kolon vymýšlením zcela zbytečných pruhů pro odbočování. Ty zejí prázdnotou a volný směr je od šesti ráno až do večera plný k prasknutí. O cyklopruzích raději ani nemluvit. Nedávno jsem jel tady v Praze po delší době Koněvovou ulicí, a ten, který tam na úzké silnici namaloval cyklopruh, by měl jít sedět. A to by byl ještě mírumilovný trest. Jsou tam místa, kde se prostě projet nedá. A jak tam nebezpečně kličkují náklaďáky… Pokračujícímu honu na auta v českých městech je věnováno hlavní téma tohoto čísla.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor