Složité věci ve složitém světě

Vážení čtenáři,

ráno jsem si na internetu přečetl lamentaci pána, kterému se nelíbilo, že v roce 1937 jel vlak jménem Slovenská strela z Prahy do Brna 2 hodiny a 45 minut, a letos stejnojmenný vlak na totožnou trasu potřebuje 3 hodiny a 8 minut. Docela mu rozumím. Ale podobných příkladů, kdy se z jednoduchých věcí stávají věci složité (a z kratších delší), najdeme dnes a denně plno. Například autobaterie. Dříve naprosto triviální záležitost. Pamatuji si, jak jsem to dělal se svým prvním autem, ojetým Fiatem 850. Když baterie dosloužila, zašel jsem ve Vršovicích nedaleko Bohemky do nevábného domku, kde se zabývali renovací baterií. Řekl jsem, kam baterku chci, a když jsem měl štěstí, zaplatil jsem nevelký obnos a hned jsem si ji odnesl. Namontovat ji do auta byla i pro mě, notorického běloručku, záležitost minut. Když jsem měl smůlu, musel jsem čekat a místo startování tlačit. Naštěstí byla osmsetpadesátka tak lehoučké auto, že jsem to na rovině zvládal sám. Rozjel jsem ji jako koloběžku a naskočil za volant. Jó, to jsem byl ještě o čtyřicet kil mladší… Dnes se díky složitosti aut a v honu za co nejnižší spotřebou z baterek staly křehké bytosti, vyžadující speciální zacházení. Navíc ceny vyletěly do nebeských výšin. A pouštět se do výměny sám? Nedoporučuje se! Proč? Na to hledal odpověď Martin Vaculík, který se zhostil přípravy hlavního tématu tohoto čísla. A navrch vyzkoušel i dvě dobíječky.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor