Ničení, které pomáhá

Vážení čtenáři,

každý motorista už určitě minimálně v televizi nebo na internetu někdy viděl nárazovou zkoušku auta. Programové ničení vozu, které má ve svém důsledku pomáhat chránit lidské životy. Měl jsem to štěstí, že jsem byl před léty v Koreji přímým svědkem interního testu ve vývojovém středisku Hyundaie. Auto najelo rychlostí 60 km/h do překážky pravým předním rohem a mě úplně nejvíc překvapilo, jak strašná rána to byla. Ten zvuk byl děsivý a dlouho se mi v noci vracel. Už čtyři roky o něm nevím, neb byl přehlušen jiným zážitkem. Jel jsem po D1 na velikonoční pobyt ve slovenských lázních a děly se věci. Kromě toho, že jsme se do Brna probojovávali přes čtyři hodiny, zapletli jsme se do tří velkých, dalo by se říci až řetězových havárií. Měli jsme štěstí, jen to kolem nás létalo vlevo, vpravo, vpředu, vzadu. A v posledním případě dokonce auto rotovalo ve vzduchu nad námi. Bylo to snad poprvé, co žena nemusela útrpně sykat, že jedu zbytečně rychle. Právě v takových chvílích si člověk uvědomí, jak jsou testy odolnosti aut důležité. Máme právo vědět, jak nás vůz v těžké chvíli ochrání. I proto je tu organizace Euro NCAP. Výsledky jejích testů berou všichni vážně. I když… V současné době nabyli všichni dojmu, že auta už jsou tak bezpečná, že podobné zkoušky jsou zbytečné. Když teď v posledních testech dvě auta zcela propadla, vyvolalo to zděšení. Jak to s crash testy opravdu je, o tom pojednává hlavní téma tohoto čísla, které s pečlivostí sobě vlastní připravil Martin Jeník.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor