Na Ukrajině jde i o nás

Vážení čtenáři,

někdy je fakt složité usednout k počítači a zkusit psát něco vzletného na motoristické téma, když se nedaleko od nás děje něco tak strašného, jako je ruská agrese na Ukrajině. Okupaci v osmašedesátém roce jsem vnímal dvanáctiletýma očima. Dovedu si tedy představit, jak se asi cítí Ukrajinci. I když teď se střílí mnohem víc než u nás před 54 lety. Mnichov jsem nezažil, o něm mi vyprávěli rodiče. O pocitech naprosté bezmocnosti, osamění, vzteku ze zrady a palčivém poznání vlastní slabosti. Je pátek odpoledne. Třeba se ještě do pondělí, kdy se k vám tyto řádky dostanou, něco stane, ale pokud reakce Evropské unie zůstane na páteční úrovni, tak se celá slavná Evropa dostane do jednoho pytle se signatáři mnichovské dohody. Ukrajinci v tom zůstanou sami, stejně jako Čechoslováci, které prodali před 84 lety. Nebo si snad někdo myslí, že pofi derní sankce, postihující 300 bohatých Rusů, něco a někoho zastaví? Nikdo si nechce pálit prsty. Ale z Kyjeva do Prahy to fakt není daleko a Putin veřejně přiznal svůj zálusk na návrat ruského vlivu ve střední Evropě. Toho, kdo zná zvrácené myšlení levicových intelektuálů vzešlých z přepychu západní Evropy, jistě nepřekvapí, že místo aby se starali o životy Ukrajinců, vedou řeči o tom, že kvůli ruskému válčení se nesmí zastavit evropský Green Deal. Pro takovou míru stupidity a zaslepenosti nemám slov. Není toho moc, co bychom mohli proti ruské agresi udělat tady v redakci Světa motorů. Jedno vám ale mohu slíbit. O Ladě Niva ani UAZ Buchanka si u nás už určitě nepřečtete.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor