Garáž jako loterie

Vážení čtenáři,

musím se přiznat, že mám rád přiměřený hazard. Pravidelně sázím malé částky na sportovní výsledky, a když se v evropské loterii objeví jackpot vyšší než jedna miliarda, jdu do toho po hlavě. Co kdyby to jednou konečně vyšlo. Zatím je to ale jen jedno velké čekání. A zklamání. To jiní to mají na světě lépe zařízeno. Něco zdědí, léta vše právně ošetřují, a když konečně dědictví přeberou, zjistí, že jeho součástí je i garáž. Tak do ní zajdou a nestačí se divit. Uvnitř skvěle zachovalé auto, veteránský poklad, o němž dlouhá léta nikdo vůbec nevěděl. Že se to nemůže stát? Ale ano, může! Petr Slováček jedno takové viděl a celý neskutečný příběh zpracoval v hlavním tématu tohoto čísla. A navrch přidal další automobilové poklady s takovými životními příběhy, až se z nich tají dech. Mít tak někdy štěstí… Když jsem se díval na fotografi e objevených zapomenutých pokladů, napadlo mě, co by asi po mně našli v naší garáži. Na jásání by to asi nebylo. Kromě dvou aut, starých dvaadvacet a deset let, dvě kola, na kterých už dlouho nikdo nejel. Pak v rohu složené plechové regály, které jsem už deset let neměl čas smontovat. O boční stěny se opírá zábradlí z terasy, kterou jsem jaksi už x let nestačil nechat opravit… Dost, už raději dost. Nemůžu manželce dávat do ruky tolik střeliva. Vy, které ztracené poklady tolik za srdce neberou, v tomto čísle určitě najdete něco, co vás zaujme. Třeba úplně první český test u nás tak oblíbeného Opelu Astra, pro který jsme si jeli do Německa, nebo zajímavý příběh z Prahy o papalášském přidělování parkovacích míst.

Příjemné čtení

přeje Zbyšek Pechr, šéfredaktor