Dodo nevymřel, je tu s námi zas
Vážení čtenáři,
když jsme vybírali texty na titulní stranu tohoto čísla, lámali jsme si hlavu, zda ještě mladší čtenáři vůbec budou tušit, co se skrývá pod pojmem podpultovka. Vyrostli totiž v letech kapitalistické hojnosti a diktátu trhu. A nikoli jako my z éry komunistického centrálního plánování. Plány se moc nedařily a furt něco chybělo. Na nedostatkové zboží se stály fronty. Když něco schází, je to jasný signál pro šmelinu. Takže žádané zboží se ani neobjevilo na pultě. Šlo pod něj a dostali se k němu jen ti, kteří byli ochotni zaplatit „hodnému“ prodavači všimné. Nikdy bych netušil, že se dožiju reinkarnace tohoto termínu. Ale je zpět. Šílení z čínské chřipky, následné zhroucení globálního obchodu, a teď ještě agrese Ruska na Ukrajině. Nedostává se plno věcí. I na auta se čeká velmi dlouho. Jak dlouhé to dlouho je, se dočtete v hlavním tématu z pera Michala Dokoupila. A najdete v něm ještě jeden termín, který pochází ze socialistického dávnověku: Do-Do. Ne, není to pták dodo, zvaný též blboun nejapný, vlastním jménem dronte mauricijský. Nelétavý asi metrový pták, který byl hladovými námořníky na Mauriciu vyhuben už během 17. století. Do-Do se za komančů používalo jako zkratka rčení „dodělej doma“. Šlo o vtipkování lidu na mizernou kvalitu socialistické výroby. Když jste si něco koupili, museli jste si to totiž doma sami dodělat, protože v továrně na to asi neměli náladu. Vzpomínám si, jak jsme s tchánem celou sobotu tmelem zadělávali spáry mezi špatně slícovanými plechy mojí zbrusu nové Škodě 120. Reklamace neměly smysl, lepší auto by pro vás stejně nenašli. Teď se pojem Do-Do dostal do trochu jiné polohy. Automobilkám chybějí díly, a tak některé vozy prodávají bez nich, a montují je, až když konečně dorazí. Inu, pokrok nezastavíš…
Příjemné čtení přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
