Bude letos Jadran rekordní?
Vážení čtenáři, ti z vás, kteří patří k našim dlouholetým odběratelům, dobře vědí, že poslední květnové číslo vždy obsahuje bezplatnou přílohu Autem do Chorvatska (případně k moři). Tedy až na malé výjimky, kdy tady řádil čínský virus a jezdilo se maximálně na nákup do lidlu. Má to své opodstatnění. Právě začátkem června začíná přesun značné části obyvatel České republiky k Jadranu. V létech nejúspěšnějších nás tam jezdilo osm set tisíc za rok. Podle odhadů chorvatských odborníků by letos mohl padnout rekord, neboť zmizela všechna antikovidová opatření a lidé už se nebojí. No, uvidíme, jak to bude doopravdy, protože místo neviditelného viru se všude v Evropě vyrojila viditelná obří infl ace, který požírá i úspory na dovolenou. Když jsme hledali v redakci vhodného adepta na cestu na jih, netlačil jsem se. Jsme možná trochu divná česká rodina, ale Chorvatsko nás se ženou nikdy neuchvátilo. Asi za to mohou vzpomínky na ukrutných 24 hodin v rozpálené karose na cestě do Makarské v polovině osmdesátých let. Po Listopadu jsme byli v Dalmácii jen jednou a celkem cíleně jezdili jinam. Nejdřív do Itálie. Začátek klasicky v Bibione, poté rok co rok dál na jih. To vše ještě autem. Pak jsme poprvé letěli na Kanáry a pět let zase mířili jen tam. Následovalo řecké období. Po šedesátce (škoda že tak pozdě) jsme objevili Floridu, kterou považujeme za seniorský ráj na zemi. Poslední léta jsme trávili doma na zadku, neb koupání ve stínu antigenních a PCR testů nás nelákalo. Tak snad až zase letos. A třeba nás příloha, pečlivě připravená poprvé Tomášem Hadačem, přesvědčí o tom, že Čech prostě patří na Jadran. Doufám, že i vám šestnáctistránkový nášup pomůže s výběrem.
Příjemné čtení přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
