S klůckem za čistotou jazyka

Vážení čtenáři,

všechno na světě se neustále vyvíjí. Čeština není výjimkou. Ostatně pokuste se někde najít citace z prvního vydání Máchova Máje a nebudete tušit, že jde o češtinu. Já jsem dostal po této stránce docela dobrou školu. Kolegové, kteří se mě ve Svobodném slově před více než čtyřiceti lety ve sportovní redakci ujali, byli drsní učitelé. Odnaučili mě tehdy používat vazby se slovesem provádět, neboť nejsme příslušníci SNB, ale novináři. Dodnes si pamatuji, že fotbalisté nikam nezajíždějí, ale zásadně jen jezdí, letí nebo cestují. Vysvětlili mi zásadní rozdíl mezi vazbami „v čele“ a „na čele“, čímž mi způsobili celoživotní martyrium, neboť při poslechu jakéhokoli sportovního komentáře se neustále vztekám, protože to televizní hvězdy říkají špatně. Jen pro vysvětlení. Nejedu na čele, ale jedu v čele. Nejsem na čele tabulky, ale v čele. Na čele můžu mít maximálně vrásky. V poslední době se zaneřáděnost češtiny zvyšuje. Po érách germanismů, rusismů a slovakismů přišly s globalizací anglismy. Nejde jen o převzatá slova, ale také o příšerné obraty jako „mějte hezký den“. To bych vraždil. My jsme si přece v češtině navzájem vždy přáli pěkný den. Navíc co se pár let používá, stává se standardem, objeví se ve slovnících a je po srandě. Není cesty k návratu. Nebo že by naděje přece jen žila? David Šprincl pro vás každý týden připravuje vzpomínkové dvoustrany na předchozí éry Světa motorů. Stará poctivá čeština mu tak učarovala, že do hlavního tématu tohoto čísla o sdílených automobilech vpašoval dokonce fejeton, který už je také skoro na novinářském hřbitově. A nejenže ho napsal, ale prošpikoval ho tolika archaismy, až jsme se báli, zda tomu budou všichni rozumět. Ale riskli jsme to. Mě tento pokus doslova nadchl, neboť starší výrazy miluju a používám je rád. Jen jednu věc jsem nikdy nedokázal. Odmalička mě fascinuje slovo „klůcek“. Je to starý výraz pro kus hadru, útržek látky. Moc jsem toužil použít ho, ale nikdy se mi to při referování o fotbalu ani autech nepovedlo. I když… teď jsem ho vlastně napsal, takže mám konečně splněno.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor