Pokrokem může být i návrat zpět

Vážení čtenáři,

je docela zajímavé sledovat vývoj některých věcí. Jsou obory lidské činnosti, které letí vpřed jako vystřelený šíp. Co platilo dnes, už bude zítra překonáno. A to, co bylo v módě před pěti lety, je teď již jen k smíchu. Sem by se dalo zařadit vše elektronické. Kdo z nás si třeba v polovině 90. let minulého století, když se začaly objevovat první mobilní telefony, velké jako krabice na boty, dokázal představit, že v roce 2022 budete mít v mobilu prakticky všechno, co k životu potřebujete. Tedy budete s ním nejen telefonovat, ale i fotografovat, posílat zprávy, číst knihy, koukat se na fi lmy, využívat obří síť internetu, platit účty… A když se novému trendu bráníte a používáte dodnes místo chytrého telefonu ten hloupý, tedy tlačítkový, dnes už ani v Praze nezaparkujete. Automaty totiž z velké části nepřijímají nejen hotovost, ale ani platební karty. Jen vás odkážou na mobilní aplikaci, kterou si máte stáhnout do telefonu. Ano, ve své podstatě jde o jistý druh diskriminace. Nechceš, ale musíš. S užíváním mobilu nemám problém, ale zjistil jsem, že od určité doby zásadně všude, kde to jde, platím hotově. Ne že by to bylo pohodlnější, ale nechci se dožít doby, kdy se zruší peníze ve fyzické podobě. A že už podobné snahy jsou. Mně osobně by to vadilo. Mám totiž peníze rád. Vy snad ne? Na druhé straně se objevují i situace, kdy se něco vrací zpátky k osvědčeným postupům a kdysi horké novinky mají potíže. To se dá říci třeba o kotoučových brzdách. V určité době v autech zcela vytlačily brzdy bubnové. Ale najednou zjišťujeme, že na zadní nápravě už zase hrají bubnové brzdy prim. Je to jenom kvůli ceně? Nebo to má pádnější důvody? Odpověď najdete v hlavním tématu tohoto čísla, které pro vás sepsal Martin Vaculík.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor