O vysněném papaláš fároši

Vážení čtenáři,

nedávno jsem zjistil, že vyprávět třicetiletým dcerám cokoli z mého mládí je věc dosti obtížná, neb plno souvislostí a tehdejších reálií vůbec neznají. A tak člověk pořád vysvětluje, doplňuje, až se v tom zcela ztratí a raději zanechá všech pokusů. Přesto doufám, že většina čtenářů bude následujícím řádkům rozumět. Každá doba má svoje fóry. V socialismu jich bylo plno. Šlo o takový způsob, jak přežít a uchovat si duševní svěžest. Jedním z oblíbených vtipů byl tento: jak se maďarsky řekne vládní limuzína? No přece papaláš fároš! Sama o sobě nevinná slovní hříčka k pousmání, která však v sobě skrývala i další rozměr. Výsměch tomu, jak velký rozdíl je v rádoby rovnostářské společnosti mezi slovy a činy. Že vládní činitelé sice kážou vodu, ale sami pijí víno. Lid jezdí v trabantech a oni si vozí zadek v luxusních limuzínách. U nás byla klasickým papalášským vozem Tatra 603. Když v ní někdo přijel, to už něco znamenalo. Z takového auta přece nemohl vylézt žádný nýmand. Poté se objevila Tatra 613. A pak přišel Listopad a za chvíli bylo po srandičkách i tatrovkách. I když, teď už zase nabývají na ceně a mohou se stát skvělou investicí. Více se dočtete v hlavním tématu tohoto čísla, které pro vás zpracoval Petr Slováček. A pokud vás zajímá, proč ojetý Volkswagen T4 dostal na kolena takového motoristického odborníka, jakým je Martin Vaculík, potom nepřehlédněte bazarovou rubriku. Po jejím přečtení Martinovo rozpoložení i gesto z titulní strany pochopíte.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor