Stupidita proti vyhynutí

Vážení čtenáři,

neuplyne snad den, abychom se nedozvídali o dalších ubohých kouscích zelených aktivistů, kterým v poslední době kraluje hnutí Extincion Rebellion. Ve volném překladu jde o Rebelii proti vyhynutí. Toto radikální ultralevé hnutí si klade za cíl nenásilně, ale radikálně „zabránit rozpadu klimatu, ztrátě biodiverzity a sociálnímu a ekologickému kolapsu“. Tolik tedy z jejich programového prohlášení. A tak tamhle vypouštějí pneumatiky autům, která jim připadají příliš velká, jinde se zase přilepí k silnici a blokují provoz. Pár minut před tím, než jsem usedl k psaní tohoto úvodníku, přišla zpráva z Paříže, kde dvě jemné dívčiny barvou poničily fasády domů a výlohy dealerství drahých automobilových značek. Tvářily se při tom nadšeně. Bodejť by ne, když mají pocit, že zachraňují svět. Nestydí se ani ničit opravdové skvosty. Cákají barvu na obrazy největších mistrů. Během pařížského autosalonu se přilepili aktivisté k unikátním exponátům nejdražších ferrari. Všechna tato zvěrstva páchají před kamerami a celý svět na ně kouká. A o to jim jde. Jejich klimatické cíle jsou totiž ve světle krize, kterou současný svět prochází, směšné a oni nenacházejí jinou možnost, jak na sebe upozornit. To bychom si měli všichni uvědomit. Nevšímejme si jich! Činím tak i já a přecházím k hlavnímu tématu toho čísla. Také vám přijde, že jízda na opravené dálnici D1 zdaleka není tak hladká, jak bychom všichni chtěli? Stačí pár měsíců provozu a objevují se problémy, které by nikdo nečekal. Petr Barták se vydal na českou páteřní komunikaci pátrat po příčinách šlendriánu.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor