Svítit a zhasnout!

Vážení čtenáři,

v této době kdysi dávno začínával Měsíc československo-sovětského přátelství, který byl potajmu mezi lidem přejmenován na Měsíc zostřeného přátelství. Vše startovalo 7. listopadu, na výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Kdo měl nohy, musel do průvodu s lampiony. Nadirigovaná láska končila až 12. prosince. To se zase vzpomínalo na rok 1943 a podpis Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR. Mladší z vás zcela určitě vůbec netuší, o čem to píšu, a to je dobře. Povinné přátelství je horší než nepřátelství. Pro nás řidiče je počátek listopadu hlavně koncem pohodového jezdění za tepla. A nemůže za to jen přezouvání na zimní gumy (pokud už v souladu s dobou nemáte namontovány pneumatiky celoroční). Čas se konečně vrátil k normálu, kdy slunce je na obzoru nejvýše v poledne. Večer je dřív tma. K tomu noční i ranní mlhy a brzy se určitě objeví první mrazíky. Počátkem týdne jsem v husté mlze vyrazil mimo Prahu a nestačil se divit. V bílé tmě, která nás zpomalila téměř do pěšího tempa, polovina řidičů dál jela s denním svícením. Vůbec jim nedošlo, že při něm zadní koncová světla nesvítí. Prosím, nezapomínejte na to – a při snížené viditelnosti zapínejte normální světla! Fakt jde o život. Pak se mlha rozplynula a mě vyděsili zase ti zapomnětliví, kteří si před tím sice správně zapnuli i mlhovky, ale za skvělé viditelnosti je nechali dál svítit. Vpředu ať si šajní, vem to čert, ale zadní mlhovky tak oslňují, že je to na pár facek. Myslete na to. Třeba pak ubude nehod a povinné ručení, které jsme vybrali jako hlavní téma tohoto vydání, bude zase levnější. Možná…

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor