Češi nejsou hloupí, propagandu ignorují

Vážení čtenáři,

včera večer cestou domů jsem se zastavil u pumpy a dal plnou nádrž. Přes 40 litrů za necelých sedm stovek. Ne, nezbláznil jsem se, ani nelžu. Mám duster a jezdím na LPG. Přestože jsem si vybral jednu z dražších čerpaček, stál litr 16,50 Kč. To docela jde, ne? A proč se chlubím? V hlavním tématu tohoto čísla se věnujeme rozšířenosti jednotlivých pohonů a také nákupním náladám Čechů. Navzdory evropskému elektrickému diktátu a jasně nalinkované cestě k vymýcení aut se spalovacími motory Češi stále nejvíc věří benzinu a naftě. Auta jezdící na zkapalněný ropný plyn o sobě také dávají vědět. Jejich nabídka na trhu je sice omezená, ale v poklidu masakrují protežované elektromobily. Češi prostě umějí počítat a s propagandou se za dlouhá léta nesvobody také naučili žít. Zajímavý je i trpký konec CNG, tedy zkapalněného zemního plynu, který se hřál na výsluní zelených aktivistů a byl součástí balíčku státem podporovaných ekologických paliv. Při současných cenách je však odsouzen k záhubě. Více se dočtete na stranách 6 až 9, kde pro vás David Šprincl, ctitel klasické žurnalistiky, připravil i dnes už téměř zapomenutý novinářský žánr – fejeton. A když už jsme u těch paliv, v pátek došlo k dlouho očekávanému a ještě déle odkládanému otevření první opravdu veřejné čerpací stanice na vodík. Ona sice auta na vodík jsou převlečené elektromobily, ale energii pro pohon si vyrábějí sama z vodíku. Takže to berme jako jistou naději, že budoucnost všech nutně neskončí jen dlouhým čekáním u zásuvek. Vodíkovým autům stačí na naplnění nádrže klidně tři minuty.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor