Naštvaný motorista vs. stát

Jste ochotní vzdát se v sobotu večer hloupého filmu v televizi a dělat něco prospěšného pro ostatní řidiče? Většina občanů popravdě odpoví, že ne. O to záslužnější jsou příběhy tří mužů, které naplňuje a baví šťourat do nepravostí na českých silnicích. Jejich důvody byly víceméně stejné – už se na to nemohli dál dívat.

Řidiči jako oběti

„Motorismus je jednou z posledních svobod člověka,“ vystihuje Vojtěch Razima z obecně prospěšné společnosti Acta non verba aktuální společenskou situaci. „Mobilita je obrazem svobody,“ potvrzuje nezávisle na něm jeho slova i Petr Jaroš ze sdružení OSBID alias Občané pro svobodnou a bezpečnou individuální dopravu.

Motorismus je dnes politickým tématem a občan-řidič plátcem, po kterém chce pořád někdo platit a omezovat ho. Daň z paliv, používání dálnic, vjezdu do měst, zanedlouho snad i z pouhého držení auta. Najde se ale jen málokdo s chutí a odvahou aktivně veřejně vystoupit. Jedním z prvních takových akcí byla v lednu 2010 protestní jízda iniciativy s názvem „Nejsme ovce“. Svou pomalou jízdou v mezích občanské neposlušnosti na sebe tehdy účastníci upozornili na Jižní spojce, když chtěli ukázat na nesmyslné omezování individuální dopravy. Jako heslo měli „Motorismus není zločin“.

A jak to dopadlo? Během tří měsíců proběhly tři protestní jízdy a od té doby je na stránce www.ovce.eu klid. Sympatizanti se přelili do jiných iniciativ, mezi nimi i do zmíněného OSBIDu. Jeho prvopočátky sahají už do doby o tři roky dříve. „Jenže tehdy to bylo takové nevinné, protože téma omezování mobility nebylo ještě tak silné. Dnes máme kolem sedmdesáti členů,“ říká Petr Jaroš a dodává, že třeba v Německu je situace jiná. Tam mají totiž motoristé na své straně autoklub ADAC. „Nevím o tom, že by se tam někdo jiný angažoval za řidiče,“ končí.

Nevyděláš ¨

Založit obecně prospěšnou společnost nebo příspěvkovou organizaci není zase tak obtížné. Problém je v tom, že z pouhého nadšení se nedá vyžít. Pokud chcete účinně tepat do zpackané legislativy, obecních nařízení a hloupé byrokracie, musíte na to mít čas a mnohdy i právní konzultaci. A to něco stojí. „Na začátku jsme vytvořili byznys plán,“ říká na rovinu Vojtěch Razima. Jím vedená společnost má v Česku nebývalé úspěchy – dosáhla změny zákona ohledně umisťování billboardů a nepřímo i zemětřesení v České obchodní inspekci. To je dost na neziskovku, nemyslíte? Jenže by to nešlo bez opravdu plnohodnotné práce. Každé kauze předchází bohatá korespondence (s politiky se totiž zásadně nestýkají osobně) a mnohdy i placené právní analýzy. Práce neziskovky je přitom hrazena jen z darů. Vojtěch Razima je tak v Česku ojedinělý druh – člověk, kterého prý činnost v neziskovce uživí. I když sám připouští, že proti předchozím povoláním šel s platem dolů.

 

Vojtěch Razima

Děsně mě to baví

Vojtěcha Razimu už ze stránek Světa motorů znáte. Co ale vedlo inženýra se zkušenostmi od protikorupční policie nebo BIS k riskantní práci na plný úvazek v obecně prospěšné společnosti?

Co vám coby řidiči vadí?

Kdyby bylo auto vynalezeno teď, jsem přesvědčen, že by ho běžní lidé vůbec nesměli řídit. Jen politici, policie a vybraní. Motorismus je poslední svobodná aktivita.

Co se vám podařilo?

Kromě odstranění billboardů hlavně zveřejnění benzinek s pančovaným palivem. Když ČOI odmítla seznam uveřejnit, vyžádali jsme si soupis těch bezchybných, které prošly, a pak to stačilo dát dohromady. Zatímco běžně máme kolem sto dvaceti tisíc přístupů na web ročně, tehdy to bylo jedna celých dva milionu. Poté, co ČOI vyměnila ředitelku a začala vše zveřejňovat, jsme s jejich prací spokojeni.

Jaké kauzy aktuálně řešíte?

Momentálně asi patnáct. Nyní například upozorňujeme na nesmyslné přimíchávání biopaliv.

Jak vás vnímají oficiální místa?

Někteří úředníci nám vyloženě fandí. Chápou, že nejsme nepřátelé, ale protivníci. Jiní nás samozřejmě vyloženě nesnáší. Mezi takové patří zejména ekopošuci.

Pomohly vám zkušenosti od protikorupční policie?

Spíš manažerské schopnosti. Jako ředitel neziskovky musíte umět vést lidi. Zajímavostí je, že jsem po letech potkal svého kolegu od policie ovšem již jako ředitele nadačního fondu proti korupci.

Co je vaší motivací?

Děsně mě to baví. Mou motivací není spasit svět.

A kde berete inspiraci?

Žiji v téhle zemi. Nedávno se mi například stala nehoda, kterou jsem nezavinil. Během chvilky na místo dorazilo několik supů z asistenčních služeb. S foťákem a diktafonem jsem je hned vyzpovídal, kdo je zavolal a dal jim echo o nehodě. Tvrdili, že prý jel kolem známý, nebo dokonce dva. To bude další kauza, evidentně jde o únik policejních hlášení nehod.

Jak vypadá vaše práce?

Jako každá jiná. Průměrně osm hodin denně jednám s dárci, řeším probíhající kauzy, vedu korespondenci s institucemi. Někdy je to ve více pauzách, kdy se zrovna čeká na nějaký verdikt a nic se neděje. Jindy naopak intenzivní.

Máte vlastní právníky při řešení právních případů?

Členy a sympatizanty jsou i právníci. Ale nevyužíváme je. Spolupracujeme s několika kancelářemi, které platíme z darů. Máme lepší volnost a můžeme využívat profesionály na konkrétní specializaci. Jsou na nás laskaví a dávají nám nižší sazby.

Co vás štve?

Třeba Besip, který chce rozjet pokračování kampaně Nemyslíš, zaplatíš! na billboardech u silnic.

Kdo je typický dárce?

Střední česká firma, které se líbí, co děláme. Průměrná výše daru je patnáct tisíc korun. A pak běžní občané, kteří dávají kolem osmi stovek.

Petr Jaroš

Obrazem svobody je mobilita

Petru Jarošovi se nelíbí nízkoemisní zóny a nápad na uzavírání nábřeží pro řidiče. Třebaže pracuje v zahraničí, o přestěhování nikdy neuvažoval. Aktivně se proto zasazuje za práva českých motoristů.

 

Co vás vedlo k veřejnému angažování za motoristy?

Jsem aktivní řidič a fanoušek do aut. Vadí mi ohryzávání individuálních svobod řidiče. Například ještě předloni jsem mohl říci, na jakých pneumatikách budu jezdit v březnu. Teď už ne, protože mi to pan Huml předepsal.

Jak vzniklo občanské sdružení OSBID?

Někdy v roce dva tisíce sedm jsme se spojili jako lidé z internetových diskuzí, kteří toho měli dost. Jenže to jsme ještě nevěděli, co všechno se na motoristy řítí. Vadil nám tehdy bodový systém a zneužívání měření rychlosti.

Co jste už dokázali?

Za poslední rok třeba zrušení nesmyslné padesátky na Strakonické ulici. Ptali jsme se na magistrátu, proč tam je a komu údajně vyšší hluk vadí. Místo odpovědi jsme dostali jen nepochopitelné matematické výpočty. Tak jsme na místo umístili billboard s nápisem Tady padesát? Proč?

Opravdu to šlo tak snadno?

Billboard jsme museli upravovat, protože se na něm objevila dopravní značka s padesátkou a policii to údajně vadilo. Nakonec to omezení zmizelo, a to je důležité.

Jak sdružení funguje?

Nejsme profesionální aktivisté, máme své zaměstnání. Každý člen má v rámci sdružení nějaké úkoly. Já se dlouho zabýval měřením rychlosti a vším, co s tím souvisí. Do problematiky nízkoemisních zón jsem spadnul celkem omylem, ale dnes je to mé téma. Postavíme se také proti víkendovému uzavírání Smetanova nábřeží v Praze.

Jak chcete bojovat proti zónám?

Postrádáme věrohodné studie, jak moc škodí osobní auta životnímu prostředí. Vyhlášení takového omezení, jako jsou zóny, přece vyžaduje tvrdá data. Chceme rozporovat jednotlivé obecní vyhlášky. Pokud bude formulována tak špatně jako třeba důvodová zpráva z Klimkovic, tak určitě úspěšně. Další možnost představuje takzvané opatření obecné povahy. Chceme přimět motoristy aby aspoň proti těm nejhloupějším zónám vystoupili a podali námitky ve správním řízení, s nimiž se bude muset úřad vypořádat. A hlavně později nebude moci říkat, že nebylo žádných námitek. Očekávám, že někteří řidiči se svým autem nedosáhnou na zelenou plaketu a výrazně se jim omezí mobilita, protože budou muset šetřit na nové auto.

Kolik vás to stojí času?

Tak čtyři hodiny týdně. Místo hloupého filmu v sobotu večer raději vyřizuji agendu pro sdružení.

Co vám to dává?

Vidím v tom smysl a osobně mě to uspokojuje. Myslím si, že je to důležité. Někdo chodí s transparenty po ulici, pro mě je obrazem svobody mobilita.

Jaké zaznamenáváte reakce?

Zajímavé je, že žádné neutrální. Jen hodně dobré, nebo negativní tak v poměru deset ku jedné. Občas čelíme kritice, že jsme petrolheadi, tedy lidé, kteří myslí ne hlavou, ale motorem. Neuzavíráme se dialogu. Když někdo přijde ze sdružení Auto*Mat a vysvětlí mi dostatečně přesvědčivě, že mám hodit svou Alfu Romeo do Vltavy a jezdit na kole, třeba to udělám.

 

Facebookový nadšenec

Není to jen akce nějakýho kluka

Dalším „ochráncem motoristů“ je facebookový nadšenec, který před 2 měsíci založil neoficiální profil Městské policie v České Lípě. Svou identitu zatím skrývá.

Jak dlouho se veřejně angažujete?

Moc dlouho ne, stránka vznikla nedávno, ale už to mám v hlavě dlouho. Co vás k iniciativě vedlo? Tohle je jen počátek, chci rozkrýt praktiky, jak to u městské policie chodí.

Konkrétní příklad?

Máme ve městě problém s parkovacími místy, a na to se hřeší. Nejde o žádnou prevenci, ale stíhání řidičů na základě sledování kamer. Lidé si ani neuvědomují, co všechno je na obrazovkách vidět.

Co třeba?

Strážníci monitorují místa a uličky, kde často návštěvníci parkují i přes zákaz. Jezdí tam na tutovku. Zaparkujete a do minuty máte botičku. To přece není normální, ne?

Jaké máte ohlasy?

Ozývají se mi lidé s podobnými zkušenostmi z celé země. Ze Středních Čech i z Moravy. Blbové jsou totiž u strážníků všude a odezva lidí byla fakt pecka.

Bojujete proti polici obecně?

Nebojuji proti policii. Upozorňuji na konkrétní špatné lidi v řadách strážníků. Znám i ty dobré. Jenže platový systém je tam nastaven úplně špatně. Aby měli peníze, musejí dávat pokuty. Tohle udělá i z těch slušných lidí brzy zvířata.

Skrýváte svou identitu z obavy o svou osobu?

Ne, mě dobře znají. Jsem sledován i já.

Bojíte se odplaty?

Nejsou toho schopní. A kdyby, tak z mé strany bude stejná reakce. Na přestupek za volantem mě nedostanou. Museli by mě třeba vyprovokovat někde v baru, ale teď už nikam nechodím.

Co chcete dokázat?

Chci, aby lidi pochopili, že to není jen akce nějakýho kluka proti měšťákům.

Jak toho chcete docílit?

Napadla mne spolupráce s úřadem práce. Nebo aby studenti na brigádách hlídali inkriminovaná místa, upozorňovali na možnost pokuty a radili, kde zaparkovat.

Co vám facebooková iniciativa přináší?

Mám radost z toho, že přibývají lidé se statusem To se mi líbí. A pak také, když přes den projíždím místa, na která upozorňuji, kde se často pokutuje, a jsou prázdná.

Kdy vystoupíte z ilegality?

V jednom článku vyšlo, že do konce března. Ale nevím, co k tomu novináře vedlo. Nic takového totiž zatím nechystám.