Kdo volá nehodové služby: Umějí supi věštit?

Nikdo je nevolal, a přesto dorazili hned tři. Co vypadá jako úsměvná hádanka, je realitou nejen pražských ulic, kde jsou nehodové asistenční služby záhadně až podezřele rychle. Jako se to stalo Vojtěchu Razimovi. Jeho auto pod oknem naboural šofér, který ujel. Všímavý soused naštěstí po- škozeného majitele auta přivolal, a tak se o události během pár okamžiků dozvěděla Policie ČR na lince 158. Jenže pak se stal zázrak – aniž by ho kdokoliv volal, ještě před příjezdem policistů (na tom by nebylo nic tak divného) se podezřele rychle objevil pracovník nehodové služby. A ne jeden. Ale hned druhý od stejné společnosti a zakrátko ještě třetí od konkurence.

 Jeli jsme kolem

 Jaké je vysvětlení? Prý jen jeli okolo. „To je nesmysl. Nehoda se stala v málo frekventované ulici, nepřekážela provozu,“ kroutí Vojtěch Razima hlavou, že by mohlo jít opravdu o náhodu. Dodává, že ani možnost projetí osoby spolupracující s asistenčními službami není logická a pravděpodobně neobstojí. Poškozený motorista proto dostal podezření na únik informací z policejního hovoru, popřípadě rovnou zneužití ze strany policistů, kteří by soukromé nehodovky informovali. Proto podal trestní oznámení Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ta měsíc zkoumala, ale zatím na nic konkrétního nepřišla. Podezření na něco nekalého tak zů stává. Ostatně nebylo by to poprvé, kdy asistenční služby získaly informace pří mo od policie. „Před čtyřmi lety stanulo před soudem pět pražských policistů kvůli napojení na soukromou asistenč ní službu,“ říká Razima. Dnes už bývalí muži zákona do roku 2007 informovali nehodovku o karambolech v metropoli a brali za to úplatky, takže si zhruba zdvojnásobili měsíční příjem.

Úplatky se hodí

Vojtěch Razima, jinak ředitel obecně prospěšné společnosti Acta non Verba, se o názor, že dopravní policie bere úplatky od crash hunterů, podělil s Generální inspekcí bezpečnostních sborů a podal trestní oznámení. „Víme, že probíhá vyšetřování, a doufáme, že jeho výsledkem bude konec těchto úniků od policie,“ končí zatím případ v nedohlednu. Úniky policejních informací váhavě potvrzují i pojišťovny, kterým se nelíbí vyplácení přemrštěných nároků na řešení škod klientů nějakým drahým supům. „Od lidí víme, že nesmluvní asistenční služba se na místě nehody objevila ještě před příjezdem policie. Přitom klient ješ tě ani nestihl zavolat do pojišťovny a pří pad oznámit,“ říká Milan Káňa z Kooperativy. „Někdo je přece zavolat musel,“ je přesvědčen Václav Bálek z Allianzu a netají se podezřením, že některé skutečnosti jsou přinejmenším podivné.

 Odkud přijde echo?

 „Nechápu, proč jim databázi nezpří stupní. Předešlo by se řadě dohadů. Vždyť dopravní nehoda na ulici přece není žádnou tajnou informací,“ kroutí hlavou policista, který přijel poškození auta pana Razimy vyšetřit. Jenže cest, jak se dozvídají asistenč ky o nehodách, je mnohem víc než jen možný únik od policistů. Stačí třeba zaplatit majiteli obchodu na frekventované křižovatce, kde jsou často nehody, aby každou hned hlásil. „Ještě před třinácti lety se daly policejní vysílačky odposlouchávat, sám jsem to dělal. Ale dnes už to nejde a neznám ani nikoho, kdo by to uměl. Zato vím o takových, co mají uplacené policisty,“ říká nám člověk, který vidí do zákulisí asistenčních společností, ale nepřeje si zveřejnit svou totožnost, redakce ji má k dispozici. Hned nám také vysvětluje, jak se nehodovky o karambolech dozvídají – poslouchají CB stanice pro tiráky, monitorují městské kamery, webové portály dopravních podniků (řidiči autobusů a tramvají tam hlásí nehody v koridoru) a minimálně některé z nich mohou nahlížet do policejní databáze. „Mluví se o tom, že mají notebook s přístupem do policejního Majáku,“ tvrdí náš zdroj s tím, že takový počítač kdysi sám viděl. Na vysvětlení jsme se ptali i jednatele jedné z nehodovek, které na místo dorazily – neúspěšně…

Zpřístupnit?

Stojí to vůbec nehodovkám za to? „Celý byznys se narodil kvůli stotisí cové hranici, do níž se nemusejí volat policisté. Tam si mohou nehodovky dělat, co chtějí,“ vysvětluje Václav Bá lek z Allianzu a připomíná, že si za to mohou motoristé sami. Vždy totiž mají kam zavolat své pojišťovně, jenže to nedělají. Vyhrává tak psychologický nátlak supů a předražené účty za poskytnutí pomoci, které mnohdy musejí zaplatit sami motoristé. „Podpisem plné moci ve prospěch nesmluvní nehodové společnosti se řidič vozidla prakticky stává jejím rukojmím,“ varuje Milan Káňa z Kooperativy a nenachází lepší označení než právě supi. „Jenže když přijedeme k nehodě, lidé tam skoro pláčou. A jakmile se vše vy řeší, mají úsměv na tváři. Tak proč jsme supové?“ oponuje všem pracovník nehodové služby, který dorazil k případu pana Razimy. A na obranu svého denního chleba uvádí, že pomáhají v boji proti pojišťovnám, které odmítají hradit poškozeným motoristům jejich oprávněné nároky. Mimochodem: tušíte, kolik dávají asistenční služby za echo o karambolu, na němž vydělají? Jeden až dva tisíce korun. Nejvíc jim zpětně vynáší zapůjčení náhradního vozu.