Jak se těží dřevo: Práce s vůní smůly
Fotogalerie
13 fotografií
Jak se těží dřevo a jaká technika se k tomu používá? Vypravili jsme se na Šumavu podívat na harvestorový uzel.
Zatímco v Praze hustě prší, uprostřed lesa nedaleko Vimperka je krásně. Porostem se nese zpěv ptáků a nově vzniklý průsek uprostřed prosvětluje ostré ranní slunce. Dopadá i na téměř osmimetrovou šestikolovou obludu s nebezpečně vypadajícím ramenem. Tento stroj, který tak trochu vzhledově připomíná obrovského mechanického škorpiona, má na svědomí vůni smůly a čerstvého dřeva linoucí se nově vzniklou mýtinou. Jmenuje se Harvestor, což anglicky znamená kombajn.
Jako ve stíhačce
Do jeho kabiny nás zve řidič Jaroslav Klement. Představujete si, že bude interiér vypadat jako ve starém traktoru? Ani omylem! Před řidičem je obrazovka, na které může kontrolovat všechny části stroje. „Zároveň například počítá množství vytěženého dřeva, lze přes ni i tisknout faktury,“ vysvětluje. Motor z Mercedesu Actros se startuje normálně klíčkem, pak už ale k ovládání operátor používá pouze dva joysticky. Vyrážíme. „Trochu to drncá, to jsou ty pařezy,“ omlouvá Klement snížený komfort.
Jak je ale vidět, harvestor se terénu nebojí. O přenos výkonu na kola se stará hydromotor. Kardan se tak neroztáčí přes spojku, ale pomocí hydraulického oleje. Bez problému tak lze jezdit i prakticky nulovou rychlostí, aniž by se zvyšovalo opotřebení. Navíc lze uzamknout uzávěrky diferenciálů. Aby se stroj náročným terénem pohyboval stabilněji, jsou obrovské pneumatiky šířky 600 milimetrů plněny solankou. Do extrémů lze nasadit na kola i pásy. S nimi se tolik neničí podklad. A co se děje, když v těžkém terénu harvestor stejně zapadne? To se potom vytahuje vyvážečkou. „Jednou jsme ale pracovali u Třeboně na dně bývalého rybníka a zapadli takovým způsobem, že nás musela vytáhnout odtahovka pro náklaďáky,“ vysvětluje zkušený řidič.
Otázka dvou minut
To už jsme u jasně označeného stromu. Takových je tu spousta. Naštěstí se ale dnes většinou les nevyholí celý, pouze se v něm udělá úzký průřez – takzvaná linka. Budeme kácet! Do práce se dostává těžební hlavice. Právě tahle součást spojující sadu nožů, podávacích kol s ostrými zuby a lišty s pilou je při kácení hlavním prvkem.
„Nejdřív si strom naříznu,“ ukazuje operátor a bere kmen do mechanické ruky. „Teď jej porazíme,“ pokračuje. Nejdřív zatlačí směrem, kterým má strom spadnout. Když poté spustí pilu, vzrostlý smrk se během chvilky kácí k zemi. Kabina se jeho dopadem otřese, kmen však zůstává pevně v chapadlech.
Naporcovat, prosím
Ostré zuby nyní několikrát proženou uťatý smrk noži, které odstraní větve. „Teď strom nařežeme,“ vysvětluje řidič. Nejdřív uřízneme část těsně nad pařezem, která není úplně rovnoměrná. „Když je hotovo, stačí zapnout program a stroj sám nařeže kmen na požadovanou délku,“ popisuje. V částech s větším průměrem jsou to čtyři, dále tři metry. A skutečně: harvestor na zvoleném místě během chvilky vytvoří hromádku na centimetr přesných kusů. Kdo si ale myslí, že se řidič nenadře, je na omylu. Například je potřeba měnit řetězy – úplně stejně jako u řetězové pily se pak znovu nabrousí. Že je řetěz tupý, poznáte snadno: „Místo aby strom padl, začne se z něj kouřit a nelítají piliny,“ objasňuje.
Mění se také ozubená kola, jež v hlavě posunují strom. Většinou se zuby navaří znovu. Nebo se koupí nové. Pravidelně se také musí brousit odvětvovací nože.
Velkolepá podívaná je za námi během chvilky a lesní predátor může vyhlížet další cíl.
A teď odvézt
My se však přesouváme do dalšího stroje. Harvestor totiž vždy následuje vyvážečka. A v ní na nás čeká Petr Voltrich. „Ovládání je prakticky stejné jako u harvestoru,“ ukazuje na dvojici joysticků s bezpočtem tlačítek. Poslání je však jiné. Zatímco harvestor se pohybuje pomalu vpřed a kácí, vyvážečka dává do nákladového prostoru ramenem klády a odváží je z lesa na místo, kde už je může nabrat normální nákladní vůz. Klády přitom nabírá mechanickou rukou. Zajímavé je, že se pohybuje kládami napřed. Výhled je celkově dost omezený. „Jednou jsem si při couvání nevšiml osobáku za sebou a ten to odnesl,“ vzpomíná Voltrich. „Proto máme nyní nainstalovanou couvací kameru,“ doplňuje.
I po ose
Kamera se hodí také při přesunech. „Pokud se jedná o cesty do dvaceti kilometrů, jezdíme po vlastní ose,“ připomíná. V takovém případě je však potřeba vybavit stroje značkou, blinkry a majákem. K řízení přitom stačí oprávnění na traktor a speciální školení na manipulaci s robotickou rukou.
Příliš často se ale nejezdí. „Na jednom místě jsme i měsíc,“ popisuje. Harvestor může pracovat celý rok – jezdí klidně i v hlubokém sněhu. „Jediným problémem je, že pak bývají vyšší pařezy,“ směje se šofér. Překážkou pro práci je z bezpečnostních důvodů pouze silný vítr.
Pozor na ně!
Nebojí se operátoři v lese třeba divoké zvěře? „To spíš lidí,“ dozvídáme se. „Přestože se snažíme těžební území označit páskou, stejně se nebojí přijít až k nám. Přitom tu padají stromy! A když pod ramenem s několika kládami podjede cyklista, to je pak šok!“ vypočítává naprostou nerozvážnost turistů.
Přesto se oba shodují na tom, že mají svoji práci rádi. „Když všechno funguje, je to zábava. Jakmile ale někdy začne protestovat elektronika, bouchne hydraulická hadice nebo se ohne lišta pily, je to otrava,“ porovnává Voltrich. „Navíc stačí jedna chyba nebo třeba dutý strom – a máte jej na střeše,“ doplňuje ho Klement. Přesto by zaměstnání neměnil.
