Reportáž: Tady pneumatikám topí
Fotogalerie
7 fotografií
Polovina října znamená pro prodejce pneumatik největší fofr. Zajeli jsme se podívat, jak to vypadá ve skladu, kde mají pro zákazníky připraveno 80 000 nových plášťů.
(více v čísle 42/13)Jsou profese, kde se člověk natahá víc. U nás mu projde rukama jen deset tun za den, ale je to lepší než chodit do fitka. S těmito slovy se na nás směje Michal Šíma, vedoucí sekce pneumatik v centrálním skladu společnosti Auto Kelly.
Jakmile mu dorazí kamion, musí z něj s dvěma kolegy vyskládat dva tisíce pneumatik. Jedna má běžně kolem deseti kilogramů. Ale třeba aktuálně největší rozměr ve skladu pro SUV 265/65 R17 má kilogramů dvacet. Veškerou manipulaci tak dělají z vysokozdvižných vozíků.
Kdo se bojí výšek, nebude mu tady nejlíp. Nikdy ale nepozná poetiku skladu plného jednoho druhu zboží. Pro návštěvníka má zvláštní kouzlo.
Nestihnou zestárnout
Obrovskou halu najdete ve Strančicích, u patnáctého kilometru dálnice D1 ve směru na Brno. Ve čtrnácti sekcích tady naleznete vše potřebné pro provoz a servisování automobilů, skútrů a dalších vozidel – celkem 120 000 položek. Mezi nimi právě zmíněné pneumatiky. Pokud si je objednáte v e-shopu Auto Kelly, vždycky putují právě odsud. Bez ohledu na to, že si je pak vyzvednete na jedné z šestašedesáti kamenných poboček po celé republice. Běžně je v sezoně zavážejí čtyřikrát denně. Pro oddělení pneumatik vrcholí právě teď celoroční špička. Před začátkem listopadu totiž pneuservisy odebírají ve velkém. „Gumy se u nás neohřejí déle než pár týdnů. Pneumatiky vyrobené na konci srpna do listopadu prodáme,“ odpovídá Michal Šíma na dotaz, jaké je maximální stáří skladovaného zboží.
Jak známo, po čtyřech letech začíná pryž degradovat. Vadí to hlavně u zimních pláštů, které musejí být měkčí. Stářím tvrdnou a ztrácejí své schopnosti. Už při nákupu zboží proto objednávají jen tolik, co se stihne prodat. Případné minimální pozůstatky plášťů z loňské sezony ale neleží někde ladem v tmavém koutku. Vždy na začátku a konci sezony se mění místo skladování podle toho, co je zrovna potřeba. Pro trvanlivost pneumatik to minimálně znamená, že se otáčejí a nemůže tak dojít k jejich deformaci.
Pozor na oheň!
Pro skladování pneumatik platí pravidla. Pokud někde uvidíte pláště vyskládané jen tak přímo na slunci a dešti, otočte se na patě a běžte k jinému prodejci. Kromě suché a větrané místnosti je totiž potřeba mírná a stálá teplota. „Na stěnách jsou izolační desky, takže v létě je tady o pět stupňů chladněji než ve vedlejších sektorech,“ říká Michal Šíma a ukazuje na stropě topení, které zase temperuje sklad v zimě. Teplota prý nikdy neklesne pod sedm stupňů.
Jednou z nejdůležitějších zásad je dostatečná vzdálenost od jakéhokoliv zdroje plamene, žáru či elektrických výbojů. Sklad tak musí být od zbytku oddělen nehořlavou stěnou. Hořící pneumatiky totiž prakticky nelze uhasit a hasiči je mnohdy nechávají dohořet. Kromě toho zde neuvidíte kovové ani dřevěné hroty, ozón z transformátorů či svářeček ani chemické látky a rozpouštědla. Tohle všechno gumovému zboží škodí.
Nakonec pokládáme Michalu Šímovi poslední otázku, kterou v sobě držíme celou dobu: Je vůbec možné vyznat se ve skladu plném pneumatik? Ví, kde jsou jaké rozměry? „Je nereálné si to pamatovat,“ směje se a ukazuje štítek s čárovým kódem na regálu. Jakmile vyskočí na počítači objednávka, okamžitě s ní vyjede i lokace, kde je třeba gumy hledat. Propracovaný systém prý nemá chybu. Takže pokud něco zaměstnanci nemohou najít, je na vině pouze člověk.
