Exkluzivní reportáž: Tunel tunelů
Fotogalerie
8 fotografií
Jako první novináři jsme Blankou projeli autem. Zajezdit si v podzemním komplexu půl roku před otevřením je totiž velká výzva. Viděli jsme spoustu věcí, kterých si motorista připrojíždění tunelem ani nevšimne. Ale stálo to za miliardy navíc?
(více v čísle 44/13)Jen tak se dovnitř nikdo nedostane. Je potřeba spousta jednání i školení a u vjezdů stojí bdělé hlídky. Jsme tak jedni z mála, komu se podařilo projet Blanku z Malovanky do Troji a zpět. I když zlé jazyky tvrdí, že už půl roku před oficiálním otevřením na jaře příštího roku si tudy manželky šéfů firem a magistrátních úředníků zkracují cestu na nákupy.
Během naší „inspekční“ jízdy jsme viděli jen několik aut, všechna s firemními polepy na bocích. A normální řidiči si Blanku vyzkouší naostro asi až na jaře. „Letos chystáme jen den otevřených dveří, kdy si budou moci zájemci tunel projít pěšky,“ nastiňuje František Polák z Metrostavu, který většinu tunelu vybudoval.
Zatím je tu ticho
Jsme na vjezdu na Malovance, nejvyšším bodě celého tunelového komplexu Blanka. Pomalu – neboť se tu zatím smí jezdit jen asi 15 km/h – se autem noříme do útrob nejdelšího a nejdražšího silničního tunelu u nás. Oba tubusy, kde hloubicí a razicí práce skončily loni na podzim, už svědčí o tom, že termín předání motoristům je na dohled. Neřvou tu stavební stroje. Na lešeních v průchodech mezi tubusy, na zdvižných plošinách u stropu i při zemi, kde je pod chodníky vedena elektroinstalace a další technologické kabely, se pohybují v malých skupinkách pracovníci stavby. U stěn občas stojí technologické nebo montážní vozidlo. „Všechna mají kvůli nižším emisím CO2 dieselový pohon. Auta na benzin sem nesmí i proto, že jeho páry ve směsi se vzduchem tvoří velmi výbušnou směs,“ vysvětluje stavbyvedoucí Eurovie Dalibor Cvach. To obří ventilátory jsou již nainstalované a funkční. „Když spustí, je to pořádný tah. Létají i lopaty,“ říká s trochou nadsázky náš průvodce. Stěny obkládají desítky tisíc dlaždic, na stropě naleznete nainstalovaná světla, připravena jsou i nouzová. Směrové tabule, značky, semafory nebo zadržovací závory obaluje průhledná fólie.
Proč tak draho?
Jenže za vší novotou musíme vidět i druhou stránku věci – původní termín otevření stanovený na březen 2011 už dávno minul. A peníze, za něž se staví, taky pořádně narostly – o více než deset miliard. „Aktuální účet na Blanku je teď na 36,98 miliardy korun, to je nepřekročitelný strop,“ vyčísluje Tereza Králová z pražského magistrátu, který stavbu platí. Kdybychom tedy vzali celou trasu včetně nadzemních částí z Malovanky až k mostu Barikádníků, vyšla by aktuál ní cena za jeden metr na více než 5,6 milionu korun.
Jak je v kraji zvykem, přes prvotní přesvědčování, že tahle stavba se prodražovat nebude, postihl nárůst cen i Blanku. Z původních plánů na 26,28 miliardy vyskočila o více než deset miliard. Nejdřív magistrát v dobách Pavla Béma, kdy exprimátor stoupal na Mount Everest nebo dobýval Antarktidu, sliboval, že náklady nepřekročí 27,5 miliardy. Nic nenasvědčovalo tomu, že je někde zádrhel. Zlom přišel po volbách v roce 2010, kdy Bém na magistrátu skončil. V roce 2011 byl rozpočet stavby navýšen až na sumu 36,98 miliardy korun. A kam peníze spadly? Skoro třetinu sumy, a to 3,3 miliardy, prý spolkla inflace. Stavební práce podražily o 4,5 miliardy a technologické o více než půlmiliardu. Zvýšily se i další náklady – třeba na výkup pozemků, archeologický a geologický průzkum nebo projektovou činnost. Celkem 487 milionů. Jako důvody uvádí magistrát například zpoždění prací, změnu konstrukce Trojského mostu, opravy chodníků nebo čističku odpadních vod na Císařském ostrově. Dnes se na magistrátu všichni dušují, že už to víc nebude. Navíc tvrdí, že miliardová rezerva připravená na nečekané události typu zemětřesení je nedotknutelná. Pak by celkový účet za Blanku zněl na 35,98 miliardy korun.
Půjde utéct?
Ale vraťme se k tunelu. Pomalu projíždíme tubusem, z větší části už je na podkladové vrstvy vozovky třeba položit jen fi nální 3,5 centimetru vysokou vrstvu asfaltu. Žádný speciální protihlukový se sem nechystá. „Bude tu stejný asfalt jako na dálnicích,“ vysvětluje Dalibor Cvach. „Na povrch vozovky tunelu jsou kladeny jiné požadavky než v oblastech bytové zástavby, tady musí být povrch hlavně dobře vidět a být trvanlivější,“ potvrzuje Tereza Králová.
Ještě než jsme vjeli do Blanky, trochu jsme se obávali o světlo, stavba je přece jen dlouhá. Obavy se ukázaly jako liché. Na stropě svítí dostatečně silné osvětlení, navíc po bocích tunelů jsou ve stěnách nenápadné nerezové pahrbky. „To jsou body záložního osvětlení,“ vysvětluje František Polák z Metrostavu. Jak dodává, s další zálohou už tunel nepočítá. Pokud tedy selže i ona, zbudou vozům jen vlastní zdroje.
Každých zhruba 200 metrů míjíme průchody do vedlejšího tubusu. „Žádné únikové východy tu nejsou a ani nebudou,“ vysvětluje František Polák. Po tragických zkušenostech ze zahraničí už se podle něj tunely řeší tak, aby se lidé dostali z problematické zóny co nejrychleji, tedy prostými průchody mezi tubusy. V Blance je to v nejhorším případě maximálně sto metrů po rovině k nejbližším dveřím. Poznáte je tak, že se přes celý strop klene od vozovky k vozovce výrazný zelený pás, viditelný na dálku. Žádné desítky úzkých schodů ven nahoru z tunelu tedy nehrozí. Navíc každý druhý průchod je postaven tak, aby jím mohla projet vozidla záchranného systému, třeba sanitka nebo hasiči. „I když se tu protáhne požární tatra, pro normální auta se s takovým využitím nepočítá,“ vysvětluje Dalibor Cvach. V případě požáru nebo obří nehody jsou zde kromě průchodů SOS světničky, přimknuté ke stěně v zálivech pro odstavení vozidel. Vznikly tu pro případ, kdy už člověk nemá jinou možnost úniku. Prostě se schová v malé kabince za vzduchotěsnými dveřmi. „Je tam světlo a pořád proudí čerstvý vzduch. Takže i kdyby za stěnou hořelo, osoba uvnitř to nepocítí,“ popisuje výhody budek Polák.
