Test chladicích kapalin G12: Musí víc než nemrznout

Naši předci museli v zimě po jízdě vypustit vodu z vozu, aby jim v mraze neroztrhla motor. Dnes máme v autě spolehlivé nemrznoucí kapaliny obvykle po celý rok. Znamená to, že se nemusíme o nic starat?

(více v čísle 47/13)

Nebudeme se dnes bavit o odolnosti proti mrazu, která je dána poměrem vody vůči etylenglykolu a v průběhu času se nemění. Dokud nemáte chladicí systém netěsný a nedoléváte vodu, můžete se na původní hodnotu spolehnout.

Z čeho se skládá

Koncentrát chladicí kapaliny je tvořen obvykle 92 procenty monoetylenglykolu, který brání zamrzání, posouvá výš bod varu a maže vodní pumpu. Dvě procenta bývají vody a zbylých šest obvykle tvoří aditiva. Mají následující složky:

Inhibitory koroze: Chrání části přicházející do styku s chladicí kapalinou (u některých konstrukcí i celé vložky válců) před korozí.

Stabilizátory: Zabraňují srážení minerálních inhibitorů. Udržují je rozpuštěné v chladicí kapalině.

Disperzanty: Zabraňují tvorbě vodního kamene.

Zvyšovače pH: Zabraňují okyselování chladicí kapaliny. S klesajícím pH (rostoucí kyselostí) se zvyšují sklony ke korozi, ale též dochází k elektrochemickým reakcím mezi jednotlivými kovy. Typicky mezi ocelovým těsněním a hliníkovou hlavou válců. Rezerva alkalinity (jak se vlastnosti dosažené zvyšovači pH a inhibitory řídká) tak především chrání před poškozením těsnění a dosedací plochy hlavy válců. Výrazně kyselá kapalina přímo leptá hliník, lidově řečeno „vyžere motor zevnitř“.

Protipěnivostní přísady: Zabraňují pěnění, které by mohlo přispět k zavzdušňování chladicího a topného systému.

Barvivo: Automechanici obvykle identifikují kapaliny podle barvy. Starší typy s minerální aditivací (G11) bývaly modrozelené, novější (G12) s organickými aditivy jsou červené, ještě novější (G12+, G12++ a G13) fialové. Jak odhalil náš test, velmi častým trikem šejdířů je nabarvit cokoliv načerveno, neboť právě tak automechanici poznávají kapalinu vhodnou pro moderní auta.

Neprodleně vyměnit

Všechny tyto složky se časem spotřebovávají a jejich účinnost se vytrácí. U staršího typu G11 proto výrobci stanovovali životnost tři roky, u novějšího pět let. Skutečně nenajdete výrobce chladicí kapaliny, který by tvrdil, že je celoživotní (jak říká Volkswagen) či na deset let (což zas prohlašuje Ford). Proto bez ohledu na předpisy automobilek kapalinu nejpozději v těchto intervalech vyměňte, jinak hrozí poškození motoru. Jak navíc ukázal náš test, na trhu jsou i kapaliny, které motor přestávají chránit již klidně po pár měsících. Pokud máte své auto rádi, věnujte následujícímu materiálu i samotné výměně chladiva náležitou pozornost.

Plní požadavky normy?

Vžité označení G12 je původním obchodním označením originální kapaliny Volkswagenu odpovídající interní normě VW TL 774-D. Kapalina G12+ (dle normy VW TL 774-F) se od ní liší jen méně kontrastním barvivem. Původní G12 totiž příliš zbarvovala přirozené úniky skrz vodní pumpu, což zákazníky děsilo a věc reklamovali. A nechtěli slyšet, že aby byla pumpa mazána, musí určité velmi malé množství kapaliny propouštět. Nakoupili jsme jedenáct značek chladicích směsí, které deklarují shodu s jednou ze zmíněných norem. Přelili je do obalů označených čísly a zaslali do belgických laboratoří specializovaných na glykolové směsi. Zajímala nás shoda s požadavky norem VW na složení. Kapaliny G12 a G12+ by totiž již neměly obsahovat tradiční minerální inhibitory, které na teplosměnných plochách vytvářejí ochranný povlak, po vyčerpání stabilizátorů i silné úsady. Moderní vozidla s vyššími specifi ckými výkony motorů a z aerodynamických důvodů zmenšenými chladiči si totiž nemohou takové zhoršení přestupu tepla dovolit.Dále nás zajímala kyselost, lépe řečeno zásaditost (alkalita), která brání rozběhu zhoubných elektrochemických procesů mezi kovy s rozdílným potenciálem. A to nejen prostá hodnota, ale i rezerva, dle normy testovaná přídavkem kyseliny chlorovodíkové (solné). Bohužel v naprosté většina případů v laboratořích zjistili přítomnost minerálních aditiv a naopak nedostatečné množství aditiv organických, na nichž má být založena funkce kapalin G12 a G12+. Ano, i se staršími minerálními inhibitory by šlo připravit kvalitní kapalinu (byť nevhodnou pro výkonné motory a nízké přídě moderních vozidel), ale musela by mít citelně vyšší rezervu alkality (norma G11 předepisovala minimálně 11 ml/HCl). O tom si však mohou testované kapaliny nechat zdát, sedm z nich nesplnilo ani rezervu požadovanou normou G12 (5 ml/HCl). Nejsou to tak jen kapaliny staršího typu nabarvené načerveno. Jsou to prostě velice ošizené výrobky, jejichž složení není ani vzdáleně podobné tomu, které na základě náročných motorových a provozních zkoušek označil Volkswagen za bezproblémové. Dodejme, že normy VW se zásadně neliší od požadavků jiných výrobců a kapaliny G12 či G12+ bez obav používají i majitelé ostatních vozidel.

Výsledky testu najdete v SM č. 48. Objednávat ho můžete přímo na této stránce.