Téma: Opravdu skončil Divoký západ?

Můžete nám ukázat nějakou historii toho Citroënu C3, co máte na ploše? S tímto dotazem přicházejí do kanceláře autobazaru v Králově Dvoře dvě dámy, do nichž bychom tak uvědomělé dotazy při nákupu nehádali. Přesně ale ilustrují dnešní trend, kdy každý rovnou počítá s tím, že se ho prodejce ojetiny snaží ošidit. Na ústní sliby nedá a chce si vůz před koupí prolustrovat. Vždyť pro většinu normálních smrtelníků je auto po bydlení největší investicí v životě. Jenže děláme to my kupující dobře? „Lidé se sice ptají, jenže pořádně nevědí, co vlastně mají hledat,“ krčí rameny provozovatel stejnojmenného královodvorského bazaru Aleš Grňa.

Češi chtějí víc

Podle lidí pohybujících se v branži (lidově řečeno autíčkářů) se trh s ojetými auty v Česku za posledních pár let zkultivoval. Naštěstí už nepatříme mezi národy, které si ze Západu dovážejí největší šunky, a jsme velkými zákazníky. „Když si od obchodníka beru dvě stě aut za rok, už si to nedovolí,“ říká Ivaň Grňa s tím, že ho sám rovnou nasměruje na kvalitní ojetiny určené pro náš náročný trh. Aby ne, vždyť Češi se naučili očekávat i u starší ojetiny stav nového vozu. Takže se i notně používané patnáctileté auto musí opravovat, pořádně vyčistit, a jakmile má zjevné vady, velmi těžko se v konkurenci prodává. Za všechno může přetlak ojetin.

Zato v dalších postkomunistických zemích panuje stejný hlad po ojetinách, jaký byl v devadesátých letech u nás. Horší exempláře proto směřují do Polska či na Ukrajinu. Zaplaťpánbůh to znamená, že auta svařená ze dvou půlek už v Česku patří divoké minulosti. „Kdysi jste u nás narazili i na vozy, které měly podvozek přeplátovaný asfaltovou lepenkou, aby zakryla odbyté svary,“ říká Tomáš Svoboda, ředitel služeb velkého bazaru Auto ESA se sítí po celé ČR.

Prostě se krade

Úskalí je v tom, že zatímco dřív jste i coby laik měli šanci nějaký ten podvůdek odhalit, dnes se podvádí jinak a rafinovaněji. Například autorizované servisy Škody Auto hlásí větší výskyt nefunkčních a odpojených systémů, které se tváří jako provozuschopné. Typicky airbagy, předpínače pásů nebo klimatizace. Kupující vozů domácí značky mají ale velkou výhodu a málo z nich o tom ví – pokud uvažují o víc než čtyři roky staré fabii, octavii, superbu nebo felicii, mají v autorizovaných servisech předprodejní prohlídku zdarma.

Vzrostl také výskyt trestných činů, které prodejci zjišťují při prověření na odcizení, servisní historii či leasingové a jiné závazky. „Lustrace každého vozu trvá asi půlhodinu, kolikrát objevíme i kradené auto či doklady,“ říká Tomáš Svoboda s tím, že v takových případech volají policii. Prý je to asi jednou za měsíc. Patří sem i padělané výrobní číslo VIN a pokusy o úvěrový podvod či prodej vozu v exekuci, kdy majitel nesmí se svým majetkem nakládat.

Naposledy vzpomíná na případ těhotné ženy, která si přišla koupit auto na úvěr za 150 000 korun. Pracovníkům bazaru neseděla její tvář s předloženým občanským průkazem, a tak zjistili ve Zlatých stránkách telefon na skutečnou držitelku. Obratem se dozvěděli, že jí před pár hodinami vykradli auto a vzali kabelku. Občanka se tak ještě ani nestihla objevit v databázi odcizených. Zakrátko tedy před bazar s hvízdáním gum dorazila policejní zásahovka v černých kuklách. Ženu zadrželi, ale její dva snědí kumpáni mezitím stihli utéct. Drobnější podvůdky policie neřeší, protože na to nemá právní páky. Ostatně ani je nikdo nikdy nenahlásí. Vždyť stočené kilometry a omlazené vozy jsou přece normální, ne?

Máme řešení, ale…

„Chtěli jsme zveřejnit výrobní čísla VIN u aut zatížených nějakým podvodem, ale nesmíme,“ zlobí se Filip Kučera ze stejného bazaru jako Tomáš Svoboda. Úřad na ochranu osobních údajů totiž dal veto, protože prý je výrobní číslo tajným údajem a bazar je sice smí zpracovávat se souhlasem majitelů aut, ale už je nesmí zveřejňovat. „VIN je osobním údajem vlastníka a provozovatele vozidla,“ potvrzuje David Pavlát, tiskový mluvčí úřadu, s tím, že pokud ztotožníte VIN s dalšími údaji v registru vozidel, dostanete se až k osobním údajům jeho majitele. Kromě bydliště i rodnému číslu, potažmo datu narození. „Je naprosto absurdní, že kdo zveřejní VIN vozidla se stočeným tachometrem, může být pokutován až do výše pěti milionů korun, ale tomu, kdo tachometr stočí, žádné riziko v podstatě nehrozí,“ kroutí hlavou Svoboda.

Bazar přitom nezastírá, že za roky působení nasbíral slušnou databázi. Ročně mu prý přijede na výkup 20 000 aut. U čtyřiadvaceti procent přitom zjistí technici právní vady, stočený tachometr, leasing, exekuci či nebezpečný technický stav.

Taková databáze by pomohla nejen dalším bazarům, ale hlavně běžným spotřebitelům, aby nenaletěli. A také nemuseli peníze na prověření tahat z vlastní kapsy. Zatímco běžný zákazník dá pětistovku za jedno vyhlédnuté auto, pro tak velký bazar to znamená náklady ve výši devíti milionů korun ročně!

Kontrolujte kroupy

Jak se vyvíjí trh s ojetinami, mění se i metody oklamání zákazníka. Nebo věci, které je mu třeba zatajit. Pokud teď například budete hledat ojetinu, dejte pozor na auta po kroupách, které se v létě přehnaly východem Německa. Někdy jsou totiž zjevné, jindy sotva viditelné. „Když je karoserie mokrá, na první pohled drobné promáčkliny nepoznáte, musíte si tak dát velmi dobrý pozor,“ říká Ivaň Grňa a dodává, že se to týká hlavně aut z oblastí Saské Kamenice a Cvikova, kde o prázdninách kroupy řádily.

Na druhou stranu se tak dá hodně ušetřit. „Řada majitelů se zbavovala i pěkných rodinných aut, protože jim pojišťovna vyplatila škodu. Teď nám toho překupníci vozí kamiony,“ prozradil nám prodejce v bazaru v Kosmonosech u Mladé Boleslavi s tím, že se všechny „krupáky“ dobře prodaly a je rád. Polohlasem ale dodává, že další už na ploše nechce.

Stáčí se všude

Důkazem, že se Češi nechtějí nechat opít rohlíkem, je i to, že v průměru třetina kupců si přizve ke koupi svého automechanika. Někteří z nich s sebou nosí i diagnostiku a auta rovnou na ploše bazaru kontrolují.

Přetrvávajícím problémem jsou stočené kilometry, které se pohledem odhalují těžko. Navíc už neplatí tradovaná zkazka, že se v Německu nestáčí kvůli obavě z vysokých trestů. „Samotné legislativní opatření nic neřeší. V praxi je totiž obtížné stočení dokázat konkrétní osobě,“ říká Martin Pajer ze společnosti Cebia, která za peníze zjišťuje historii vozu. „Malé bazary v Německu už také stáčejí,“ potvrzuje Aleš Grňa a dodává, že na to má jediný recept: jezdit jen k osvědčeným obchodníkům. A podle Tomáš Svobody z Auto ESA se dokonce vždy v cizině stáčelo stejně jako v ČR. „Nejen u nás je divočina,“ říká a uvádí příklad vozu, který dokonce koupili v aukci od leasingové společnosti stočený o dobrých padesát tisíc kilometrů. Vysvětlení se brzy našlo: klient měl v leasingové smlouvě uvedeno, že po tu dobu nesmí autem ujet víc než 120 000 km. A protože cifru překročil a nechtělo se mu platit smluvní pokutu, nechal tachometr upravit…

Co se dělo v minulosti a co se děje nyní se dočtete v SM č. 48.